Páchnoucí jezevec táhne pro Oscara. Zimní prázdniny těší i bolí, mohly by být novou vánoční klasikou

„Ten film od prvních titulků vypadá, jako kdyby vznikl v 70. letech. Payne se vrací do nějakého svého hájemství, kde se cítí dobře, kde zná hrdiny a dovede se do nich skvěle vcítit,“ přibližuje Vítek snímek Zimní prázdniny mistra hořkých komedií Alexandra Paynea. „Byl jsem k tomu trochu rezerovanější,“ říká Tomáš o novince režiséra, s nímž má problém už od komedie Bokovka. „Byť tohle je pro mě jeden z jeho nejlepších filmů, už proto, že se nesnaží být nějakým novým hlasem indie generace, ale natočil tlumený ‚feel good‘ vánoční film, který je zároveň trochu antitezí obvyklých vánočních tropů.“

„Jednoduché je to jen zdánlivě. Je to film podaný s nevídanou finesou, necítím tam žádnou nucenost ani křeč, byl jsem dojatej, mnohokrát jsem se smál nahlas, což se mi nestává,“ přidává se s chválou Aleš. „Je v tom něha, i nějaký nebanální komfort, komplexní péče o postavy. Je to zároveň film o vnitřních zraněních, o životě, kterým se táhne nějaká emocionální bolest,“ dodává na konto díla, které by se klidně mohlo stát novou vánoční klasikou.

Co si myslí Pierre Goldman o francouzské policii? Má Tomáš raději lásku, stalking nebo vraždu? Jaké tajemství řekl Aleš Vítkovi? Proč má Petra Hřebíčková analogové píchačky? Zůstane tu navždycky Sunderland? Policista v kostýmu medvídka zatkl dealerku. Jiný policista si spletl žalud s výstřelem. Na cestující padali červi. Polská huspenina zabíjela. Perkele saatana!