Pavla Vykopalová. Na tenisovém kurtu stejně jako na jevišti

8. červen 2017
03611810.jpeg

Nositelka ceny Thálie 2016 za titulní roli Káti Kabanové v Carsenově inscenaci slavné Janáčkovy opery na scéně Národního divadla v Brně, sopranistka Pavla Vykopalová hovořila o svých nejsložitějších uměleckých úkolech.

Mezi ně patřily nastudování sólového partu v Kabeláčově páté symfonii pro Český rozhlas a role Clemence v opeře francouzsko-finské skladatelky Kaiji Saariaho. Přiznala, že mezi její nejoblíbenější autory patří Leoš Janáček a Antonín Dvořák, jehož kněžnu z opery Čert a Káča momentálně ztvárňuje na prknech své domovské scény v Brně.

Tentokrát se Vykopalová více rozpovídala o svém soukromí a dětství. „Můj dědeček měl krásný hluboký bas. Dokonce šel zkusit konkurz na roli Vodníka do pražského Národního divadla a zazpíval tak, že ho chtěli vzít, i když ho nikdo neznal. Jenže on jim vysvětlil, že si to přišel jenom zkusit, protože má na obou očích třináct dioptrií a bez brýlí by z jeviště nic neviděl. Tenkrát ještě nebyly kontaktní čočky. Takže zpíval koncertně a jinak byl učitel a ředitel gymnázia. Maminku i tetu vychoval k hudbě a ony to svědomitě předávaly dál. Už jako malá holka jsem hrála na klavír a s maminkou i dědečkem jsme muzicírovali. Když jsme přijeli na návštěvu do Říčan, sedl děda ke klavíru a hned jsme zpívali. Vyrůstala jsem obklopena hudbou," říká Pavla Vykopalová.

Poté ji moderátor pořadu Ivan Ruml vyzval, zda by si s ním v živém vysílání za jeho klavírního doprovodu nezazpívala. Sopranistka navrhla árii Mařenky „Ten lásky sen" z 3. dějství Smetanovy Prodané nevěsty.

Předtím ještě hovořili o zpěvaččiných sportovních úspěších. V této souvislosti mj. řekla: „Loni jsem se zkoušela k tenisu po letech vrátit, párkrát jsem si byla zahrát, ale musím říct, že dnes mě na kurty spíš táhne to, že se tam potkávám a popovídám si s lidmi. Ale plánuju, že budu chodit hrát v důchodu. Ono se to totiž úplně nezapomene."

Na otázku, co jí přinesl sport pro operu, odpověděla: „Bojovnost a odhodlání, schopnost zapnout v inkriminovanou dobu před premiérou. Například zkoušet Carsenovu Káťu Kabanovou v jednom obsazení znamená umět si rozvrhnout síly. A to není snadné, protože já, na rozdíl od některých kolegyň, nejsem typ, který se na zkouškách šetří a vše si schovává až do finále. Samozřejmě si hlídám hlas, takže v extrémních výškách nejdu až na hranu, ale že bych jen „markýrovala", tak to ne. Potřebuju si věci zkoušet i naplno, abych pak nebyla na poslední chvíli zaskočena. Nejen technicky, ale i mírou emocí."

Sopranistka Pavla Vykopalová vystudovala zpěv na Státní konzervatoři v Praze, studium ukončila v roce 1993. Nejprve byla členkou Pražského filharmonického sboru, sólovou kariéru zahájila jako mezzosoprán pod pedagogickým vedením Lenky Šmídové a od roku 1997 prof. Jiřího Kotouče. V roce 2006 přešla na soprán, v soukromých hodinách pokračovala u prof. Marie Urbanové. Má ve svém repertoáru operní role od baroka až po 20. století, kromě opery se věnuje také oratorní, kantátové i písňové literatuře včetně současné tvorby.

V Telefonotéce mj. uslyšíte novou nahrávku kantáty Bohuslava Martinů Romance z pampelišek, ukázky z oratoria Svatá Ludmila a kantáty Svatební košile Antonína Dvořáka.

Autor:Ivan Ruml