Radko Kubičko: Pravicové hledání jednoduchosti
Při zdůvodňování úsporného vládního balíčku je často odpovědnými politiky zmiňována snaha o jednoduchost. Daně mají být jednoduché, stát má být štíhlý, finance přehledné. Zní to pěkně, i když často zjednodušení spíše sahá do kapes daňových poplatníků, než by jim tam něco přidávalo. Má být ale ve vyspělé demokratické společnosti všechno jednoduché a přehledné? Zvláště v době informačních technologií, kdy stroj si umí poradit s veškerými daty.
Čtěte také
Vládní politikové si vybrali pivní symbol, kdy minulá vláda nakonec zdanila pivo tak, že jeho konzumace byla spojena s různými daněmi z přidané hodnoty. Pivo točené, lahvové, nealkoholické, stánkové, atd. Vzniklo to snahou o úlevu restauracím v době covidu a zavádění elektronické evidence tržeb. A nebylo to ani zcela spravedlivé, protože nealkoholické pivo není alkoholický nápoj a nevztahuje se na něj tedy ani daň spotřební.
Nyní se to ale vládní koalici vrací v tiskovinách, kdy se na knihy, časopisy a noviny vztahují též tři daňové sazby. A je tu opět eskamotérství, u nulové prý není žádná sazba, takže jsou jen dvě a také slavný výrok o vědeckých časopisech, které zjevně nelze nijak odlišit od bulvárních a pornografických.
Zjednodušení není tak jednoduché
Ale zpět k jednoduchosti. Ta totiž zjevně byla na počátku problémů. Vládní ODS, která nejraději zjednodušuje, přišla před lety se zásadní myšlenkou, že všeobecná prosperita nastane, když daně budou opravdu jednoduché a daňové přiznání bude na dvě strany formátu A4. Nebudou žádné výjimky, ani úlevy, a všechny daně budou sjednoceny na rovných patnáct procent. Ve většině případů by tak šlo o jejich snížení.
Je logické, že pravicová strana chce daně snižovat, jejich velká výše demotivuje a pak se ani nevybere, kolik se očekává. Jenže už tehdy, v roce 2006, kdy nastupovala vláda Mirka Topolánka a v té ODS měla velkou většinu, bylo jasné, že to může znamenat značný zářez do rozpočtu na příjmové stránce. A tak velkou odvahu, aby byly radikálně osekány výdaje, zase vláda neměla.
Tak vznikl konstrukt superhrubé mzdy, s tím vysvětlením navíc, že zaměstnanec se díky ní dozví, kolik jeho zaměstnavatel skutečně za něj platí. Z podobného důvodu jistého klamu se totiž dosud dodatečné výdaje skrývaly.
Argumentace jednoduchosti selhává
Daň z příjmu tedy ve skutečnosti nebyla patnáctiprocentní, ale vyšší a co je nejdůležitější, zrušena byla daňové progrese, tedy vyšší zdanění vícepříjmových. Prosperitu to nepřineslo a postupně byla mantra rovné daně opuštěna. Vrátila se i mírná progrese. Když ale byla superhrubá mzda konečně zrušena, původní daňová pásma obnovena nebyla. Od toho příjmový propad a kritika, že to opět prospělo jen vícepříjmovým.
Čtěte také
Nyní vládní politikové opět oprašují myšlenku, že v jednoduchosti je síla. Jenže moderní společnost není vůbec jednoduchá a mají v ní právě místo i některé dotace, politiky, daňová zvýhodnění a výjimky. Nemají být rozbujelé, pravda, ale nedá se bez nich obejít. Vláda to ostatně sama uznala tím, že vyšla vstříc vydavatelům knih a vinařům v otázce nulových daní. Proč zrovna jim? Není těžké na to přijít. Naopak není pro vládní koalici příliš složité hájit svá dvě ministerstva zahraničí nebo výši platů a náhrad politiků.
Sama argumentace jednoduchosti tedy selhává. Vládní koalice by měla při projednávání konkrétních návrhů lépe vysvětlit, jakou politiku tím sleduje, když hýbe s daňovým systémem nebo jen ruší výjimky a šetří na ministerstvech.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
