S Jaroslavem Tůmou a nahrávkami mladých varhaníků

Jaroslav Tůma, varhaník, cembalista a pedagog AMU v Praze. Moderuje Jana Vašatová.
Jaroslav Tůma je v prvé řadě přední varhaník, který koncertuje po celém světě, neméně skvělý cembalista, v poslední době také skladatel a v neposlední řadě skvělý pedagog, profesor AMU.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Přestože sám natočil přes 50 CD, přinesl jedno dvojCD, na kterém vůbec nehraje.
Jmenuje se Nová generace a čtyři staletí varhan ve střední Evropě a je jedním z výsledků jeho práce se studenty v rámci projektu výzkumu interpretace hry na varhany na AMU. Na projektu se podílelo kolem 20 studentů Jaroslava Tůmy, nedávných absolventů i hostů. Na CD je jich představeno celkem 15 a točilo se na varhany na různých místech nejen v Čechách a na Moravě, ale také v Německu – tak, jak bylo zapotřebí vzhledem ke zvolenému repertoáru.
„Připadá mi, že právě u varhan je nesmírně důležité, aby adepti správné profesionální hry vycházeli z pohodlí varhanních tříd konzervatoří nebo hudebních akademií do terénu, čili hlavně do kostelů s jejich vlezlou zimou i nepohodlím výšlapů na vysoké kůry. Jedině tam lze žádoucích zkušeností nabýt v míře hojné a bezpodmínečně nutné. Už po desetiletí slýchávám stesky milovníků historických varhan, i muzikálně zdatných a citlivých pánů farářů, proč naše konzervatoře a vysoké školy nevychovávají varhaníky, kteří obstojí, i když jsou pozváni zahrát na nástroj, jaký dosud nevyzkoušeli.“
Do projektu výzkumu interpretace hry na varhany na AMU ovšem byly zvoleny nástroje známější a osvědčené, za nimiž se kolikrát vydávala celá skupina mladých hráčů. Něco v rámci varhanické praxe nevídaného, protože varhaníci jsou odkázáni na samotu nahoře na kůru u nástroje.
„Soužíme se stále dokola s technickou obtížností různých druhů hracích traktur, s proměnlivými vlastnostmi rozličných akustických prostor i nesnadným poslechem sebe sama při hře. Vždyť jak se pořádně poslouchat, a tím kontrolovat, když se někdy zvuk pozdí za akcí prstů o podstatný zlomek sekundy či slyšíme pořádně jenom část spektra zvuku, zatímco to podstatné, co se právě v hudbě děje, se ozývá odněkud z vysoka, popřípadě spoza rohu? A vím, jak moji hru vnímají posluchači dole v kostele, když se při ní nalézám víceméně ukryt v akustickém stínu?“
I takové otázky by měl zodpovědět výzkum, kterým se Jaroslav Tůma se svými mladými kolegy zabývá. A kromě výzkumu ho samozřejmě zajímá i to, jaké jsou kde nástroje a jaké nacházejí uplatnění. Ať už jde o tzv. „malé“ festivaly – v Kuksu, Slavnosti Emmy Destinové, festival Lípa Musica.
S jeho uměleckým ředitelem Martinem Prokešem jsme hovořili telefonicky, stejně jako s Pavlem Svobodou, kterého jsme se ptali nejen na Festival F.L Věka ve východočeské Dobrušce a okolí, který pomohl vyvolat v život právě tento Tůmův žák a dnes kolega varhaník Pavel Svoboda, nedávný vítěz bachovské soutěže v Lipsku, s nímž Tůma spolupracuje i na festivalu ve Zlaté Koruně.
Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
-
Giacomo Casanova: Historie mého života. Paměti slavného svůdce žen i diplomata, umělce a špióna
-
Josef Váchal: Krvavý román. Temná krása literární krutosti
-
Připomeňte si Aloise Švehlíka jako Caesara v titulní roli Shakespearova dramatu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka