Ze soudobé hudby

Scénický projekt Heinera Goebbelse „I went to the house but did not enter“ byl pokusem o propojení nebo alespoň sblížení dvou dost obtížně slučitelných světů. Goebbelsovi jako konceptuálnímu umělci je vlastní astylovost – zatímco The Hilliard Ensemble je – s nepříliš velkou nadsázkou řečeno – „styl“ sám o sobě (mužské vokální kvarteto s nezaměnitelným zvukem, přednesem i projevem, jehož hlavním rysem je decentnost, uměřenost, dalo by se říci anglická rezervovanost – včetně bezúsměvného smyslu pro humor a „distanční ironii“).

Goebbels tento „stylový fenomén“ zpracoval do scénického koncertu v podobě tříaktového představení s intermezzem mezi druhou a třetí částí. Členění odpovídá výběru použitých textů – básně T. S. Elliota (Milostná píseň J. Alfreda Prufrocka), novely Maurice Blanchota (Šílenství dne), a próz Franze Kafky (Výlet do hor) a Samuela Becketta (Vzhůru k nejhoršímu). Texty jsou zpívány i deklamovány, pěvci jsou vedeni ke scénické akci, která směřuje k činohernímu divadlu (nikoliv k opeře) – takže musí být herci, a v herectví členové Hilliard Ensemblu rozhodně „nejsou doma“. Goebbels však do svého projektu zahrnul právě i tuto skutečnost a nechává protagonisty na pódiu ztvárňovat spíše živé obrazy nežli dějové scény. Příběhů se ale nevzdává: ponechává pro ně otevřený prostor detailní světelnou režií (Klaus Grünberg) a v druhé části koncertu příběhovou linii dotváří také důsledně zpracovanou zvukovou stopou. Druhá část je nejvíc akční, na pódium je dopravena – na očích diváků, vše včetně přestaveb se děje na očích diváků – obrovská kulisa jednopatrového domu, se čtyřmi „okny“, v nichž nezávisle na sobě probíhají fragmenty životních osudů protagonistů. Tématickým tmelem představení jsou texty – respektive jejich myšlenkové směřování – životní bilancování v různých podobách. Hilliard Ensemble prokázal – opět – svou vysokou profesionalitu, kterou Goebbels vytěžil do krajnosti – když například v druhé části každý zpívá ve svém „okně“, je to a cappella, a souhra je komplikována akustickou iluzí prostředí, ale prokázali ji i v aktuální realitě, protože kontratenoristu Davida Jamese postihla hlasová indispozice, takže se na scéně zhostil jen herecké složky své role, zatímco pěvecky jej jako pátý účinkující na scéně zastupoval – s notami v ruce – Matthew Venner, který byl jemu i zbývajícím členům souboru zcela rovnocenným partnerem.

Avízo: 13. června (20:00) nás čeká poslední koncert Orchestru Berg před prázdninami – hudba na něm bude spojena s pohybem v choreografii Mirky Eliášové, s níž orchestr spolupracoval na dvou podobných projektech v bývalé čistírně odpadních vod v Bubenči, tentokrát si našli prostor v bývalém Paláci Elektrických podniků v Holešovicích. Na programu budou uvedeny skladby finských autorů Kaiji Saariaho a Pehra Henrika Nordgrena a v premiéře kompozice Jana Trojana. Bonusem ke vstupence je prohlídka historicky zajímavé budovy z roku 1935. 15. června (18:00) uvádí skladatelské sdružení Konvergence dvojkoncert v Galerii HAMU z tvorby českých a francouzských skladatelů (a jednoho amerického).