Životní cesta a životní filosofie Libora Peška
Akademie k nedožitým devadesátým narozeninám významného českého dirigenta připomene jeho umělecký příběh i názory na umění.
Největší slávu získal Libor Pešek (22. 6. 1933 – 23. 10. 2022) jako šéfdirigent Královského orchestru v Liverpoolu v letech 1987–1997. Jeho cesta k dirigování ale vedla od trombónu v jazzové kapele přes osudové setkání s dirigentem Antoniem Pedrottim až k vlastnímu souboru Komorní harmonie. Velmi pomalu pak získával v Teplicích první zkušenosti s velkým symfonickým orchestrem, budoval zázračný mladý orchestr v Pardubicích a po krátké epizodě v Bratislavě se dostal jako druhý dirigent k České filharmonii. To se psal rok 1980 a začala se rozrůstat i dirigentova diskografie. Tu pak završil kompletní nahrávkou Suka v Liverpoolu a kompletní nahrávkou Mahlera s Českým národním symfonickým orchestrem.
Libor Pešek byl také pozoruhodný mistr mluveného slova, který dovedl vyprávět a říkat trefné postřehy o své práci i o světě vůbec. V Akademii z nich sestavujeme souvislý příběh s hudebními zastávkami a setkáme se s pořady natočenými v různém období a v různých souvislostech. Od studentské besedy přes A léta běží, vážení a Setkávání až po moudré vyprávění osmdesátníka pro rozhlasové Osudy.
Nejposlouchanější
-
Marcel Proust: Swannova láska. O ničivé síle lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení
-
Jan Weiss: Sen o tisíci patrech. Fantaskní a vizionářské sci-fi ze třicátých let
-
Gaius Suetonius Tranquillus: Životopisy císařů. Náhled nejen do soukromí římských vládců
-
Josef Pohl: Kdo je mým soudcem? Jiří Holý v roli muže, který čelí vlastnímu rozsudku