Beethovenovské koncerty z Evropy
Večer k Beethovenovým narozeninám vysíláme exkluzívně ze zdrojů Mezinárodní hudební výměny EBU ve středu 16.12. od 20:00.
Dvoustépadesáté výročí narození Ludwiga van Beethovena (1770-1827) bylo ve světě připravováno s velkým předstihem, plánovaly se mimořádné koncerty i operní produkce a velkorysé oslavy, které měly vyvrcholit v den Beethovenova křtu 17. prosince. Většina projektů organizovaných centrem BTHVN2020 ve skladatelově rodném Bonnu musela být z důvodů pandemické krize přesunuta nebo odložena – organizátoři se tak rozhodli termín oslav prodloužit až za polovinu příštího roku.
Ludwig van Beethoven je klíčovou osobností hudebních dějin, byl typem sebevědomého svobodného umělce, naplňujícího své odvážné tvůrčí vize navzdory konvencím i nepřízni osudu. Zažil velice vzrušené historické období – od Velké francouzské revoluce přes napoleonské války po následné revoluční národně osvobozenecké hnutí v Evropě. Politické klima doby našlo v jeho díle silnou odezvu. Beethovenovi bylo blízké klasické humanistické myšlení, jeho tvorba je reflexí doby, vyjádřením světoobčanského názoru i osobních vyznání. Tvůrčí sílu koncentroval na vytvoření děl posouvajících hudební vývoj, nicméně současně usiloval o srozumitelnou a působivou uměleckou výpověď.
Na formování jeho osobnosti mělo nepochybně vliv nepříliš radostné dětství v neutěšených poměrech s despotickým otcem závislým na alkoholu, který jako praktický hudebník rozpoznal výjimečný talent chlapce, jehož první vystoupení ve šlechtických kruzích využíval k výdělku. Hořkost podřízenosti otcově zvůli zažívaná v dětském věku zřejmě vyústila ve vzdor jako charakteristický rys povahy budoucího skladatele. Velice podnětné bylo jeho systematické hudební školení u mladého kapelníka, varhaníka a skladatele Christiana Gottloba Neefeho - vzdělaného absolventa lipské univerzity, od kterého získával nejen základy v hudebních disciplínách, ale vstřebával i názory na hudbu a umění. Neefe byl vlídným a nadšeným pedagogem – ve své práci „Über die musikalische Wiederholung“ ne náhodou napsal: „Génia nelze spoutat nějakými pravidly; génius je hravě překonává, zvláště, když to je lidská duše od přírody volná…Vždy si najde možnosti, aby se ukázal jako génius a to především v novosti ideje, kterou vyjadřuje svou vlastní uměleckou silou…“ Beethovenův talent se mimořádně rychle rozvíjel, hudba se mu stala vášnivou potřebou. Jeho setkání s okruhem svobodomyslných intelektuálů v Bonnu bylo impulsem k zapsání na místní univerzitu. Tam navštěvoval přednášky z filozofie společně s Antonínem Rejchou, se kterým ho pojilo trvalé přátelství. Silným impulsem Beethovenova mládí byla v jeho devatenácti letech Velká francouzské revoluce - její ideje velice silně rezonovaly s jeho duchovní orientací citlivou na vnímání bezpráví. Ač se to projevilo až později, mocně na něho působila francouzská hudba doby revoluce s hrdinnými gesty a rozměrnými formami, která byla zaměřena na ohromující posluchačský účin. Jedním ze skladatelů, jehož dílo oceňoval, byl o deset let starší v Paříži působící Ital Luigi Cherubini.
Roku 1792 se Beethoven trvale usadil ve Vídni. V kompozici se zdokonaloval u J.Haydna, G. Albrechtsbergera a A. Salieriho, na koncertech měl příležitost poznávat vrcholná díla vídeňských klasiků, zejména Haydnova a Mozartova. Vídeňský hudební život měl pro umělecký růst mladého skladatele velký význam. Stýkal se se svými vrstevníky, mezi kterými byli i čeští skladatelé V. Jírovec, L. Koželuh, později J. V .H. Voříšek a opět A.Rejcha. Sám začal veřejně vystupovat jako klavírista a provozovat vlastní skladby. Postupně získával přízeň vídeňské aristokracie, mezi ní i české šlechty. To mělo zásadní význam – Beethoven nepůsobil ve službách žádného šlechtice jako jeho předchůdci – zůstal profesně zcela svobodný, nicméně byl finančně podporován knížetem Karlem Lichnovským, na jehož sídle v Hradci u Opavy také pobýval a od roku 1809 dostával každoročně rentu od olomouckého arcibiskupa Rudolfa, knížat J.F.Lobkovice a F.J.N.Kinského. Tyto subvence mu s honoráři za příležitostnou výuku klavíru a koncertování umožnily soustředěnou tvůrčí práci.
Ideálně se rozvíjející profesní kariéru a vzrůstající společenskou prestiž zastínila stále intenzivněji se projevující sluchová choroba. Zhoršující se stav vyústil v duševní krizi, vyjádřenou roku 1802 v tzv. „Heiligenstadtské závěti“ určené bratrům Karlovi a Johanovi. Nad úvahami o ukončení života nakonec zvítězil projev silné vůle a naplnění smyslu vlastního bytí v hudební tvorbě.
Období let 1804-1812 je naplněno Beethovenovou intenzivní tvorbou. Ačkoli v základu jeho děl stojí spontánní invence, velká část práce se odehrávala tvrdým a kritickým racionálním procesem – detailní prací s hudebním materiálem obsaženým v původních skicách, která vedla k naprosté kompoziční dokonalosti. Na podobu charakteristického stylu mělo vliv založení osobnosti skladatele – jeho živelná výbušnost i vysoká intelektuální úroveň, která směřovala k závažnému obsahu jeho děl.
Roku 1812 prožil Beethoven další osobní krizi, která byla nepochybně důsledkem dlouhodobého citového strádání. Jejím svědectvím je tzv. „Dopis nesmrtelné milence“ – intimní vyznání sepsané ve třech částech 6. a 7. července 1812 s největší pravděpodobností během Beethovenovy návštěvy Teplic. Nikdy nebyl odeslán a jméno neznámé adresátky se nepodařilo odhalit. Vztah k ní skladatele hluboce zasáhl a dlouhodobě ovlivnil jeho tvorbu i život.
Zápis v deníku z roku 1812 odhaluje Beethovenovo úsilí o nalezení vnitřní rovnováhy.
Odevzdanost, nejvnitřnější odevzdanost tvému osudu! Jen ta může být obětí, již přineseš službě, k níž jsi povolán. Ó tvrdý boj! Všechno vynaložit, co je ještě třeba vykonat, aby se bylo možno připravit na dalekou cestu.
Koncem roku 1815 zasáhla Beethovena smrt jeho mladšího bratra Karla. Skladatel přijal jeho desetiletého syna Karla do vlastní péče. Rozhodl se vytvořit chlapci vlídné zázemí, nahradit mu otce a s důsledností dbát na jeho vzdělání. Snaha ale byla provázena letitými spory s problematickou švagrovou i řadou trpkých zkušeností oscilujících mezi láskyplnou otcovskou iluzí a pocity naprosté marnosti.
Vývoj politických událostí po Vídeňském kongresu v roce 1815 byl pro Beethovena zklamáním, pociťoval rozpor mezi lidskými ideály a demokratickou vůlí na straně jedné a společenskopolitickou skutečností na straně druhé. Působilo to negativně na jeho psychiku stejně jako zhoršující se materiální situace i zdravotní stav.
Po překonání určité tvůrčí stagnace let 1813-15 dospěl Beethoven v závěrečné etapě svého života k vzepětí duševních i tvůrčích sil. Na formování jeho stylové syntézy měla významný podíl cesta k polyfonním strukturám, jaké jsou obsaženy v předklasické hudbě, zejména tvorbě J. S. Bacha a G. P. Palestriny. V kompozicích tohoto období Beethoven zásadně překonal ve stylu, obsahu a formě nejen dobovou, ale i dosavadní vlastní tvorbu. Jeho dílo se stalo vývojovým mezníkem a konfrontačním východiskem pro následující generace skladatelů.
Pro reflexi výročí v rozhlasovém vysílání vznikla v programových fondech Euroradia navzdory aktuálním celosvětovým omezením hudebního dění vcelku reprezentativní kolekce záznamů koncertů. Z té zazní v rámci speciálního večera předehra Egmont, Houslový koncert, Symfonie č. 5 c moll „Osudová, Klavírní koncert č.3 c moll, Trojkoncert pro klavír, housle a violoncello a Symfonie č. 9 s „Ódou na radost“. V záznamech koncertů z Vídně, Mnichova a Amsterdamu uslyšíme jako sólisty houslistku Anne-Sophie Mutter, klavíristy Daniela Barenboima a Yefima Bronfmana, violoncellistu Maximiliana Hornunga a čtveřici pěveckých sólistů, hrát budou Vídeňští filharmonikové, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Berlínští filharmonikové a Královský orchestr Concertgebouw, které budou řídit Semjon Byčkov, Andrés Orozco-Estrada, Kirill Petrenko a Franz Welser-Möst.