Čestný doktorát AMU Jiřímu Bělohlávkovi
Jiří Bělohlávek je teprve druhým dirigentem, jemuž se rozhodla Akademie múzických umění v Praze udělit čestný doktorát. Šéfdirigent České filharmonie, 24. února 2016 sedmdesátiletý, následuje Talichova žáka Charlese Mackerrase. Stejné ocenění obdrželi už například Václav Havel, Miloš Forman, Jiří Kylián, Josef Suk nebo Zuzana Růžičková. Celkem jde dosud o 15 osobností.
„U návrhu na titul doktora honoris causa nebylo pochyb, Jiří Bělohlávek byl schválen jednomyslně,“ řekl děkan Hudební fakulty AMU a předseda její umělecké rady Vlastimil Mareš. V rozhovoru s Petrem Veberem odpovídá na otázku, jakým typem osobnosti Jiří Bělohlávek je: jaký je jako umělec a pedagog - a jaký je jako člověk.
Přehrát rozhovor
Jiří Bělohlávek studoval na AMU do roku 1972, v letech 1995 až 2010 byl jejím pedagogem. Vedení školy ho vyzdvihuje jako vrcholného umělce i charismatického lídra. Katedra dirigování neměla pod jeho vedením podle děkana Mareše „žádný odpad“. „Vybíral si už u přijímacích zkoušek. A má tah na branku,“ řekl novinářům. Na koho ze studentů podle něj Jiří Bělohlávek „sáhl“, povedl se mu. Příkladem mohou být Bělohlávkovi žáci Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Tomáš Hanus či Marko Ivanović.
Klarinetista Mareš, ale také například pianista Ivan Klánský, nyní proděkan fakulty, uznávají jako interpreti Jiřího Bělohlávka nejen coby pedagoga, ale samozřejmě také coby profesionála na pódiu. „Na koncertech dokáže stmelovat. Je radost být v kontaktu s takovou osobností,“ prohlásil Mareš. „Na zkouškách umí být nemilosrdný, ovšem ty ze svých výkonů, které považuji za nejlepší, byly právě s ním,“ konstatoval Bělohlávkův vrstevník Klánský. Kontrastuje to ovšem podle jeho slov s dirigentovou „hravou povahou“, která se projevuje ve chvílích volna. „Byl to on, kdo mě naučil jíst v Japonsku hůlkami a sedět v restauraci s nohama pod sebou. Byl to on, kdo mě naučil ve Španělsku hrát bingo,“ dodal.
Podobné je svědectví ředitele České filharmonie Davida Marečka. „Je to nejpřísnější a nejneúnavnější spolupracovník, jakého jsem kdy zažil,“ řekl novinářům a dodal: „Ale ve volných chvílích nám předává znalosti jídel a vín. A nikdy rozhodně nezapomenu, jaké to bylo, když nás, nic netušící, v Abú Zabí dostal na nejrychlejší horskou dráhu na světě…“