Dagmar Pecková vyzkoušela nový sál ve Svitavách
Když jsme na Vltavě vysílali počátkem května v pořadu CD Laser nahrávky Mahlerových a Ebenových písní v podání Dagmar Peckové, avizovali jsme, jak se těšíme na její nadcházející vystoupení na Pražském jaru. Měla se při něm poprvé doslova utkat s náročným sólovým partem Schönbergova monodramatu Erwartung - Očekávání. Indispozice rozhodla jinak a Dagmar Pecková odřekla nejen tento, ale v červnu i další koncerty s Českou filharmonií.
Pořadatele 50. mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, kam se tak ráda vrací, nicméně na holičkách nenechala a její recitál s Komorní filharmonií Pardubice se v nedalekých Svitavách 19. června uskutečnil. Koncert byl navíc prvním programem klasické hudby ve velkém sále tamního nového multifunkčního centra Fabrika.
Za pomoci peněz z Evropské unie Svitavy vybudovaly z někdejšího a dlouho nevyužívaného továrního objektu pozoruhodný kulturní stánek, nápaditě a vkusně vestavěný a příjemně kombinující industriální prvky, beton, kov a pastelové barvy. Nedávno otevřený sál pro čtyři stovky posluchačů, zamýšlený také jako kongresový, nabízí sušší akustiku, ale nijak to nevadí, i pro koncerty je vyhovujícím prostředím. Je otázkou dalšího času, iniciativnosti a okolností, jak a zda ho svitavští budou využívat i pro hudbu. Mají velkou šanci.
Pecková zazpívala Wagnera a Mahlera tak, jak jsme od ní zvyklí, s velkou hlasovou kulturou a vcítěním. Umí najít v písních mnoho z toho, co je v hudební poezii skryto mezi řádky a v druhém plánu. Pardubická filharmonie s dirigentem Vojtěchem Spurným doprovázela mimořádně pozorně,s ohledem na srozumitelnost zpívaného slova. Součástí programu, který přinesl do města nejvyšší umělecké parametry, byla také Kabeláčova 4. symfonie a suita s houslovým sólem z Williamsovy hudby k oskarovému filmu Schindlerův seznam, upomínající na svitavského rodáka Oskara Schindlera, německého ochránce Židů.
"Za svou třicetiletou kariéru jsem odřekla řádově asi dvacet koncertů, což je, myslím, dobré skóre. Kolikrát se mi stalo, že jsem zpívala s těžkou indispozicí a snažila se to zařídit tak, aby se koncert nemusel odříci... Ale když onemocníte ve fázi, kdy musíte dosud nezpívané dílo denně zacvičovat do hlasu, tak to nejde. Já jsem si prostě nemohla Erwartung zkusit poprvé v životě na jevišti Pražského jara, jestli to půjde, nebo nepůjde...," vrátila se Dagmar Pecková po svitavském koncertě při setkání s redaktory Vltavy ke květnovému odřeknutí koncertu. Jak dodala, Pražské jaro místo ní našlo v osobě pěvkyně Deborah Polaski vynikající náhradu.
Úkolů má před sebou Pecková stále mnoho. Průběžně se během letošního jara objevovala v Braunschweigu, kde poprvé ztvárnila ve Wagnerově opeře Lohengrin postavu Ortrudy, vrací se ke Stravinského opeře Život prostopášníka a ke Straussově Salome, v sobotu 12. července by měla účinkovat na festivalu Třeboňská nocturna, za rok má v Praze zpívat Ježibabu v Rusalce a tak dále; musela se dokonce z časových důvodů vzdát nabídky z Hamburku nastudovat roli Fricky ve Wagnerově Valkýře, jakkoli by se ráda právě v tomto oboru etablovala víc a víc... Na otázku, zda je dobře, že toho má pořád tolik, odpověděla Dagmar Pecková popravdě: "To máte vždycky dvojsečné. Když toho není moc, máte pocit, že už vás nikde nechtějí, a máte z toho traumata, a když je toho moc, tak zase vidíte, co všechno nestíháte - že byste se raději zavrtali doma na zahradě a s rodinou... Ale to prostě tak je a člověk musí brát život, jaký je."