Houslistu Josefa Suka připomíná pamětní deska
Památku houslisty Josefa Suka zvěčňuje od května na domě v Praze, kde dlouhá léta žil, bronzová pamětní deska. Byla tam instalována z podnětu umělcovy manželky a za podpory městské části Praha 2, jejímž byl čestným občanem.
Manželé Sukovi bydleli v bytě na Karlově náměstí č. 5 ve čtvrtém patře od roku 1962 celé půlstoletí. Mezinárodně proslulý hudebník, ve vlasti v druhé polovině 20. století nositel titulu národní umělec, zemřel jako dvaaosmdesátiletý 7. července 2011. Deska, jejímž autorem je akademický sochař Oto Pospíchal, obsahuje reliéfní podobiznu umělce a připomíná také skutečnost, že Suk byl pravnukem skladatele Antonína Dvořáka.
Příslušnost ke slavné české hudební dynastii byla pro vnuka skladatele a houslisty Josefa Suka a Dvořákovy dcery Otylky někdy i nelehkým břemenem; od raného mládí ho připoutala k houslím a zavazovala k řeholi až asketické sebekázně a přísné sebekritiky, napsal v Sukově nekrologu publicista Luboš Stehlík. Součástí české hudební tradice byl však Suk i jinak - byl totiž žákem Jaroslava Kociana, čímž vstoupil do linie české houslové školy, která začala v 19. století a své slavné plody dala světu ve jménech Otakar Ševčík a Jan Kubelík.
Začátek Sukovy sólové kariéry spadá do roku 1954, světovou proslulost však obhajoval zejména v 60. a 70. letech. Nezapomenutelné kreace realizoval i doma, a to sólově, s Českou filharmonií i v Sukově triu a také jako umělecký vedoucí Sukova komorního orchestru. Suk hrál rovněž na violu. Za své nahrávky se stal šestinásobným držitelem prestižní francouzské ceny Grand Prix du Disque. Patřil ke generaci houslistů, u nichž zasvěcený posluchač zřetelně poznal osobitost a interpretační vklad, tedy „kdo hraje“. Veřejnou koncertní dráhu ukončil Suk v roce 2002. Na festivalu Pražské jaro, jehož byl posléze v letech 2000 až 2005 prezidentem, měl za svou celoživotní dráhu celkem 86 koncertů.