Jaký byl Miloslav Kabeláč?
„Milý, vstřícný, srdečný, báječný člověk. Ale když šlo o hudbu, byl neobyčejně přísný.“ Na klasika české moderní hudby takto vzpomíná v rozhovoru s Petrem Veberem skladatel Lukáš Matoušek, který k němu domů jako k učiteli kompozice na konzultace soukromě docházel na přelomu 60. a 70. let. Miloslav Kabeláč podle něj dokázal přesně říci, co a proč se mu v partituře nelíbí, a navíc to uměl dát do kontextu s tím, co podle něj naopak bylo v pořádku.
Za každou notu, kterou napíšu, bych také dal ruku do ohně, ale s odstupem nakonec klidně škrtám, přiznával prý Kabeláč v reakcích na Matouškovu občasnou paličatost, když se nechtěl některého nápadu ve skladbě vzdát. Známá fotografická podobizna zachycuje skladatele s přísným a soustředěným výrazem, ale v soukromí projevoval podle Matouškova svědectví i velký smysl pro humor.
Miloslav Kabeláč nebyl otevřeně protikomunistický, ale vědělo se o něm, že si jde vlastní cestou a ne se systémem, vědělo se, co si myslí… Jeho lapidárně koncipovaná hudba působí emocionálně, bezprostředně, je účinná na první poslech. Rozhlasoví symfonikové zaznamenali v letech 2011 až 2014 všech osm Kabeláčových symfonií. Projekt vydaný také na CD splácí bezmála čtyři desetiletí po skladatelově úmrtí velký dluh, který vůči němu ještě existuje. O nutnosti poznávat dál a hlouběji Kabeláčův odkaz hovoří i Lukáš Matoušek.