Jan Adamus: Člověk si myslí, že hraje stylově, ale za 20 let si z něho dělají legraci
Jan Adamus, hobojista. Moderuje Lukáš Hurník.
Jan Adamus vyhrál v roce 1977 Pražské jaro a rozhodl se pro dráhu sólisty na volné noze. Nechtěl hrát v orchestru. „Oni mě tam ani nechtěli“, vzpomíná s úsměvem, „hrál jsem jinak než ostatní.“
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Adamus dokonale ovládl techniku kontinuálního dechu. Hráč se nadechuje nosem a současně vydechuje vzduch do nástroje. Může tak hrát nekonečné fráze bez přerušení. Toto umění ovládal už Carlo Besozzi, jehož 18 hobojových koncertů bylo nalezeno v Krumlově, Jan Adamus je spartoval, přepsal do moderních partitur, vypracoval kadence, poprvé provedl a některé i natočil.
Na stylovou interpretaci moc nevěří. Říká, že různé zkracování frází nebylo „uměleckým záměrem“, ale bylo vynuceno nedokonalostí tehdejších nástrojů, k níž není třeba se vracet. Jan Adamus po padesátileté koncertní dráze hledá klid v budhismu. Jezdí za ním na Srí Lanku. Od nástroje si ale neodpočal ani tam. Koupil si Shenai, lidový nástroj podobný hoboji, a hned se na něj učil hrát.
Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
-
Josef Váchal: Krvavý román. Temná krása literární krutosti
-
Casanova, Don Juan a spol. Povídky o dobyvatelích ženských budoárů
-
William Shakespeare: Veselé paničky windsorské. Jan Pivec jako tragikomický hrdina slavné komedie
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
