Jan Hanuš: Hudba má možnost učinit život šťastným, spravedlivým, prostě lidským...
Vltavská Akademie, připomínající nedožité sté výročí narození skladatele Jana Hanuše, se ve středu 6. května od 20 hodin vrací zejména k rozhlasovým dokumentům z roku 1969, 1970 a 1980.
Vysíláme 6. května ve 20:00.
Vyslovuje se zde rovněž k básníkům, s nimiž rád spolupracoval; z devadesátých let minulého století je pak do pořadu včleněno i jeho vyprávění o Jaroslavu Seifertovi. V hudebních ukázkách z Hanušova díla se projevuje šíře a rozmanitost jeho zaměření, počínaje písní, dětským a smíšeným sborem, komorní skladbou či dílem koncertantním až po symfonii a operu. V pořadu zazní také zřejmě poslední rozhlasové vystoupení Jana Hanuše, odvysílané v rámci koncertu mezinárodního festivalu Pražské jaro v roce 2004 v chrámu sv. Víta u příležitosti provedení jeho poslední sedmé symfonie.
Z tiskové zprávy k výročí narození:
Jan Hanuš se narodil 2. května 1915 v Praze. Po absolutoriu obchodní akademie byl zaměstnán v nakladatelství František Augustin Urbánek a synové (František Augustin byl jeho dědeček), při čemž absolvoval pražskou konzervatoř, obor dirigování u Pavla Dědečka. Soukromě studoval skladbu u Otakara Jeremiáše. Za okupace a po osvobození byl vedoucím Urbánkova nakladatelství, členem výboru Přítomnosti, Společnosti Zdeňka Fibicha, Josefa Bohuslava Foerstera a Otakara Ostrčila. Působil jako redaktor Národního vydavatelství Orbis a do roku 1955 jako hlavní redaktor hudebního odboru Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (odpovědný redaktor edice Musica Antiqua Bohemica).
Založil a vedl hudební nakladatelství Panton, byl členem Svazu československých skladatelů. Dále byl také předsedou České společnosti pro hudební vědu, členem řídícího výboru ISME (Mezinárodní společnost pro hudební výchovu) a předsedou jeho české sekce, místopředsedou České hudební společnosti a Unie českých pěveckých sborů, členem festivalového výboru Pražského jara. Jako vedoucí redaktor se podílel na souborném kritickém vydání díla Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha a spolupracoval na kritickém vydání děl Leoše Janáčka.
V roce 1995 obdržel Cenu České hudební rady a v roce 1999 Václav Havel udělil Janu Hanušovi za vynikající umělecké výsledky medaili Za zásluhy. Do své smrti byl mj. čestným předsedou Nadace Františka Augustina Urbánka, kterou založil. Byl patronem projektu Vocalissimo - Smíšený sbor středoevropské mládeže a v letech 2002 a 2003 převzal záštitu nad mezinárodním hudebním festivalem Šumava-Bayerischer Wald. Jan Hanuš zemřel 30. července 2004 v Praze.