Jiří Bělohlávek uvádí v Londýně hodně české hudby
Janáčkova opera Osud na letošním letním festivalu Proms či loňské nahrávky Foersterových houslových koncertů a opery Výlety pana Broučka jsou jen částí bohatých londýnských aktivit Jiřího Bělohlávka týkajících se uvádění české hudby.
Jako šéfdirigent Symfonického orchestru BBC má Jiří Bělohlávek s českou hudbou smělé plány i do dalších sezon. On sám i ředitel tělesa ovšem shodně zdůrazňují, že být v britské metropoli jen "vyslancem české hudby" by bylo poněkud málo, a tak v jeho repertoáru figuruje pro blízké měsíce mimo jiné Beethovenova Missa solemnis či Brucknerovy a Mahlerovy symfonie, Haydnovy violoncellové koncerty i současná tvorba.
Na 27. března 2009 nicméně chystá do sálu v Barbican koncertní uvedení opery Julietta od Bohuslava Martinů, což by měla být pro hudbymilovné publikum skutečná událost - surrealistické dílo s krásnou lyrickou hudbou nezaznělo v Londýně po tři desetiletí! V plánu sezony je i předehra k opeře Libuše od Bedřicha Smetany, Dvořákova Novosvětská a Sukova Fantazie s houslistou Ivanem Ženatým jako sólistou. A hostem orchestru BBC bude také Bělohlávkův někdejší žák Jakub Hrůša, nyní šéf Pražské komorní filharmonie, který mimo jiné v listopadu v britské premiéře uvede symfonickou Poctu Hieronymu Boschovi od Svatopluka Havelky.
"V další sezoně pak provedeme například všechny symfonie Bohuslava Martinů - to je pro anglický orchestr velmi výrazné přihlášení se k dílu českého skladatele," řekl šéfdirigent Bělohlávek letos v srpnu u vltavského mikrofonu. Zde je zřejmá souvislost s nadcházejícím dvojím jubileem Martinů, jehož život je vymezen letopočty 1890 - 1959. V rámci mezinárodního projektu Martinů Revisited lze v letech 2009 a 2010 čekat nejen u nás doma, ale i v Evropě a po světě řadu zajímavých edičních a dramaturgických počinů, především koncertů, festivalových dominant i operních a baletních inscenací.
Letos v létě se Jiří Bělohlávek přihlásil k 80. výročí úmrtí Leoše Janáčka. Koncertní uvedení opery Osud, zařazené do programu Proms na 21. srpna, nicméně neprosazoval on sám, navrhli je pořadatelé. "Skočil jsem ovšem po něm, protože je to dílo, které si zaslouží velkou pozornost," prohlásil dirigent v rozhovoru, který jsme vysílali ten den večer při přímém přenosu z Londýna (a který si lze celý poslechnout v audio příloze tohoto článku). Osud se podle Bělohlávka špatně inscenuje, protože děj je útržkovitý a v libretu není zcela zřejmé, že se týká bezmála dvaceti let života postav. Jiří Bělohlávek viděl několik inscenací díla, ale žádná pro něj nebyla plně uspokojivá, až na pražskou před několika lety, jejímž režisérem byl Robert Wilson a kterou dirigoval. Proslulý americký umělec s výrazným rukopisem zasahujícím i do scénografie podle dirigenta při vší specifičnosti a výlučnosti svého režijního přístupu zachytil atmosféru zvláštnosti partitury Osudu nejlépe.
"Při koncertním provedení nejsou nároky na děj tak velké, soustřeďujeme se na hudební vývoj a ten je uspokojivý a logický. Je to hudba naplněná emocemi," řekl dirigent, podle jehož slov Janáčkova málo hraná partitura zaujala i hráče. Se svým orchestrem má velmi dobré pracovní i lidské vztahy. Na otázku, jaký musí být dirigent, aby se mu s muzikanty dařilo, odpověděl: "Měl by být vždy sám sebou, otevřený a získávající kontakt s hráči ne na základě triků, ale na základě ponoru do hudby a otevření se jim - a potom snad i publiku."