Když hudba léčí

25. květen 2023

Čím více stresu, hluku, požadavků nebo povinností se na nás valí, tím více nástrojů na relaxaci, meditaci, uzemnění a relax máme k dispozici. Někdy je těžké se v nabídce zorientovat. Dalším faktorem je ziskovost a touha mít zákazníka na své straně.

V případě muzikoterapie se nejedná o novinku. Už ve Starém zákoně je zmínka, kterak David využil hry na harfu k léčbě krále Saula. Ve starověkém Egyptě, cca 3000 př. n. l., byli hudbou léčeni psychicky zranění lidé. Hudba byla také nástrojem pro komunikaci mezi světem lidí a bohů. Muzika jako ozdravný prostředek se zkrátka využívá napříč časem i kontinenty.
 
Na našem území doporučoval Jan Amos Komenský vychovávat prostřednictvím hudby děti od narození. Ta bezprostředně ovlivňuje city člověka. Působí na srdeční rytmus, svalové napětí, dýchání. Když dojdou slova, nastupuje hudba. K léčení se nejlépe hodí hudba strukturálně a harmonicky jednoduchá, pozitivní. Muzikoterapie se uplatňuje ve skupinách nebo individuálně. Využívají se nejrůznější nástroje: bicí, smyčcové, dechové, velmi často se užívá i tzv. hry na tělo.

Muzikoterapie není jen cestou pomoci pro osoby s nejrůznějším postižením. Je to velice krásný a zvučný způsob relaxace, ventilace, uvolnění a nabití se uprostřed všedních dnů. Hudba je bezesporu v určité míře i alchymie. Má úžasnou moc, nese různé vibrační kvality. Dokáže měnit energii i náladu.


Lenka Macháčková je zástupkyně ředitelky ZUŠ v Bystřici nad Pernštejnem, řídí smyčcový orchestr, ale také už sedmým rokem vede kurz muzikoterapie, který je otevřený široké veřejnosti. Když jsem ji oslovila s žádostí o citaci, ihned mě na jednu takovou lekci pozvala. Nevěděla jsem, co přesně očekávat. Ale fakt je ten, že když o něčem píšete, vždy je lepší to zkusit na vlastní uši, prožitek. Na hodinu jsem šla s představou, že budu ležet a poslouchat hudbu linoucí se například z tibetské mísy. Plést jsem se nemusela, ale čekalo mě aktivní zapojení, hra na africké bubny djembe a ještě mnohem víc. V muzikoterapii jsem tak našla i nástroj pro bytí v přítomnosti. Tady to šlo tak nějak samo. Sdílení společné energie a tzv. dobití baterek pak bylo jen bonusem.
 

Muzikoterapii se věnujete už řadu let. Dá se stručně vyjmenovat, jaké hlavní přínosy nabízí? Co je hlavním důvodem, že kurzy vedete vždy další nový rok?
 
Kdybych měla rozdělit přínosy podle skupin, kterým se věnuji, bylo by pro každou z nich asi něco malinko jiného. Přínosem pro skupinu dospěláků, skvělých lidí, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu a potřebují se ,jen‘ vyrovnat s každodenním stresem a dobít si baterky, jsou společná setkávání, neskutečný přenos energie při bubnování, zpívání a pak také sdílení, relaxace a vědomí, že jsem obklopen dobrými lidmi. Pro babičky je to možnost setkat se s terapeutickými nástroji, mimochodem zbožňují zvonkohry, opět sdílet čas společně, naučit se něco nového – třeba jak pracovat s dechem, jak se nebát zpívat a bubnovat a uvolnit se s tibetskými miskami. A moje občasná zkušenost s dětmi nevidomými, případně s kombinovaným postižením, to se snad ani nedá popsat. Neskutečná radost, když dítě prolomené do oblouku slyší zvonkohru nebo když hraju na housle a vy vidíte, jak se uvolní, stažená tvářička povolí a dítě se uklidní a s ním se uvolní i jeho těžce zkoušená maminka – a vy to s hlubokou pokorou vnímáte jako malý zázrak. A to je vlastně i odpověď na otázku, proč kurzy pokračují, protože dokud to byť jen pro jednoho člověka znamená úlevu v jeho starostech nebo trápení, má to smysl.
 

Muzikoterapii využíváte i při výuce na ZUŠ? Jak?
 
Nástroje používám často, například když mám s dětmi skupinovou výuku, moc ráda používám djembe – africké bubny – a děti je také mají rády. Řekneme si něco o jejich vzniku, trénujeme s nimi rytmus, zazpíváme si africkou písničku. Když vidím, že mi dítě přijde do výuky unavené a pokleslé, stačí mu dát do ruky zvonkohru koshi nebo shanti – někdy vyberu já, někdy nechám vybrat jej. Tady vidíte výsledek téměř hned, dítě si zacinká, zaposlouchá se, naladí, a najednou vidíte, jak se vnitřně rozsvítí a hned s se nám lépe pracuje – a rozhodně to není ani pro mě, ani pro něj ztráta času, jak by mohl někdo namítnout. Hitem posledního roku je velký kovový handpan (nástroj připomínající ufo, který vydává naprosto úžasné melodie podobné pianu, ale i drum and bass rytmy): za odměnu si na něj na konci hodiny každý rád zahraje.
 
Musí mít návštěvník hodiny muzikoterapie zkušenosti s hudbou? A pokud ano, jaké?

Nemusí mít zkušenosti žádné, jeden skvělý lektor a terapeut říká: Dýcháš, tedy můžeš zpívat. Tluče ti srdce, máš tedy rytmus. Není se čeho bát. A to je velká pravda, stačí se otevřít, poslouchat a vnímat, vše ostatní přijde samo.

Hudba má mnoho podob a nekonečné množství pozitivních účinků. Už jste dnes naladili stanici Český rozhlas D-dur?

autor: Silvie Ulrichová
Spustit audio