Kompletní záznam koncertu: Roger Isaacs a Musica Florea v Českém Krumlově

4. září 2015

Na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově vystoupil jihoafrický kontratenorista Roger Isaacs. 7. srpna společně s ansámblem Musica Florea.

Program koncertu:
Georg Philipp Telemann (1681-1767): Ouvertura D dur TWV 55: D 18
Georg Friedrich Händel (1685-1759): Alcina, árie „Mi lusinga il dolce affetto“
Jan Dismas Zelenka (1679-1745): Melodramma de S. Wenceslao D dur Z 175, Symphonia
Georg Friedrich Händel (1685-1759): Splenda l’alba in oriente, kantáta

Antonio Vivaldi (1678-1741):
Koncert dvě příčné flétny, dva hoboje, housle, violoncello, smyčce basso continuo in F RV 572 (544) Il Proteo o sia Il mondo al rovescio
Georg Friedrich Händel (1685-1759): Rinaldo, árie „Lascia ch'io pianga“
Jan Dismas Zelenka (1679-1745): Melodramma de S. Wenceslao D dur Z 175, árie „I Phoebe, umbras pelle“

Georg Friedrich Händel: Xerxes, árie „Ombra mai fu“

03446717.jpeg

Se zpěvákem se ještě před koncertem setkala Markéta Kaňková. Na úvod rozhovoru se ho zeptala, kterou z hudebních epoch ve své kariéře preferuje.

Jak vznikal program pátečního koncertu v Krumlově? Do jaké míry jste do jeho dramaturgie zasahoval?

Program jsme vytvářeli společně s Musicou Floreou. Musím přiznat, že když jsem se od organizátorů festivalu dozvěděl, že budu v Krumlově vystupovat společně s nimi, byl jsem nadšený. Tento soubor má v zahraničí velmi dobrou reputaci. Umělecký vedoucí ansámblu, Marek Štryncl, udělal určitý dramaturgický návrh, který jsem následně doplnil o skladby, které bych v Krumlově rád provedl. Výsledná dramaturgie nakonec nemá nějakého společného jmenovatele ani zastřešující téma. Nejedná se ani o stylově jednotný program. Skládá se z výjimečných orchestrálních kusů, které má v oblibě Musica Florea a z árií napsaných pro kontratenor, ty mám zase v oblibě já.

Vedle árií z Händelových oper Alcina a Rinaldo se na programu objevila také árie z Melodramatu o svatém Václavu, kterou napsal Jan Dismas Zelenka. Je to poprvé, co se setkáváte s hudbou tohoto autora?

Ano, v tomto smyslu to pro mě bude premiéra, Zelenkovu hudbu jsem zatím neměl možnost poznat. O to víc bylo úžasné a cenné ji díky festivalu v Českém Krumlově objevovat. Společně s ní jsem objevil i příběh svatého Václava, jehož osud mi přiblížil můj pražský průvodce. Procházeli jsme se společně po Václavském náměstí a on mi vyprávěl, jak významná je tato postava pro váš národ. To pro mě bylo velice důležité, protože jsem tak mohl lépe proniknout nejen do obsahu skladby, ale i do vaší kultury a historie. Z hudebního hlediska je to podle mě jedinečné dílo. Velice radostné, plné úžasných melodií. A upřímně - moc se na své první provedení těším.

03446716.jpeg

Barokní hudba je velice úzce spjata s liturgickým prostředím a tím pádem také s duchovním rozměrem. Jak důležité je tento rozměr pro vás jakožto pro zpěváka? Vnímáte a chápete hudbu jako určitý druh média, jehož prostřednictvím se šíří duchovní hodnoty?

Rozhodně ano. Od raného dětství jsem zpíval v kostele, má matka zpívala ve sboru, můj otec tam hrával na varhany. Jako jedenáctiletý chlapec jsem byl vybrán, abych v Kapském městě zpíval v Katedrále svatého Jiří. Takže už ve velice raném věku jsem byl zasvěcen do liturgické hudby, do církevního prostředí. Myslím, že mě to velice ovlivnilo v dalším životě. Říká se, že když zpíváte, dvakrát se modlíte. A to je podle mé zkušenosti pravda. Když stojím na scéně, je pro mě prvořadé, abych lidem mohl přinést nějaký hodnotný příběh. Aby to mělo smysl, musíte to dělat z celého svého srdce.

Narodil jste se v Kapském městě, v kulturním a politickém centru Jihoafrické republiky. Prvních čtyřiadvacet let jste prožil v apartheidu. Jak to ovlivnilo vaši osobnost a vaši muzikalitu?

Vyrostl jsem v Kapském městě, které jsem později opustil, abych se mohl věnovat své kariéře. Nebylo možné studovat tam obor, kterému se nyní věnuji, byl jsem jediný kontratenor. Ptáte-li se na apartheid, ten je v mé mysli symbolem separace, zdi vystavené mezi rasami a sociálními skupinami. Architekti tohoto systému způsobili, že lidé jako já byli označeni za „barevné“, a byli striktně odděleni od černochů, bělochů i lidí indiánského původu. Byli jsme vzájemně separováni a neměli jsme možnost společně vzdělávat, brát se a tak dále. Stále nám bylo vtloukáno do hlavy, že díky barvě naší pleti nemáme takovou hodnotu, jako mají bílí lidé. Že jsme méněcenní. I když tento režim skončil v roce 1994, nemyslím si, že rasismu a zdem stavěným mezi rasami byl učiněn konec. Přinejmenším lidé, kteří prožili tuto zkušenost, si nesou toto trauma v sobě. Někde v podvědomí se stále ozývají otázky – možná nejsem dost dobrý, možná si díky barvě své pleti nezasloužím určité věci. Pevně ale věřím, že pro nadcházející generace bude Jihoafrická republika dobrým místem k žití. Je to nádherná země, která bude vždycky mým domovem.

03446715.jpeg

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...