Koncert klasické hudby: mimořádná příležitost i pro váš šatník aneb co na sebe?
Zřejmě se vám nestane, že by vás v dnešní době někdo vyloučil z koncertního sálu pro nevhodné oblečení. Přesto je na místě, výběr šatníku přizpůsobit akci. Koncert klasické hudby přináší jedinečný zážitek, vhodný dress code je tak na místě. O rady a tipy jsem požádala šéfredaktora stanice Český rozhlas D-dur Lukáše Hurníka.
Jak má člověk chodit na koncerty oblečený?
Názor na to se mění v čase i geograficky. Do Vídeňské opery se dnes chodí nóbl, v Pařížské opeře je k vidění leccos. Naposled jsem tam potkal diváka v motocyklistické kombinéze, který si v šatně neodložil ani helmu. Ale Salome se mu zjevně líbila, takže žádný náhodný návštěvník.
Základ je v tom, že na koncertu sdílíme kulturní zážitek s ostatními posluchači, takže bychom jim ho neměli kazit. Neměli bychom tam jít špinaví a nemytí, ale to by snad ani nikoho nenapadlo. Není vhodné ani oblečení zjevně určené pro něco jiného: třeba modré džíny jako oděv amerických farmářů nebo fotbalistické triko s číslem na zádech. O pánských šortkách ani nemluvě, to je naštěstí stále tabu.
Takže v čem má na koncert vyrazit muž?
Ideální je samozřejmě oblek. Na druhé straně, člověk by si měl koncert hlavně sám užít, a když je horko, oblek je strašné trápení. Je to kruté, když vidíme na letním koncertu pár, ona v ramínkových šatičkách a on v černém vlněném obleku, škrcen kravatou. Dnes myslím nikoho nepohorší muž v černé košili a normálních kalhotách, dokonce bych připustil i černé džíny, když to dorovnají pěkné, společenské boty. Ostatně, boty mohou leccos zachránit: jasně naznačují, zda jsem se oblékl do společnosti, na procházku, do tělocvičny nebo na hnůj.
A žena?
Já bych spoléhal na jejich vkus a touhu vyrazit v něčem, v čem vypadají dobře. Dlouhé róby jsou často přepísklé, patří spíš na ples než na koncert. Eleganci „little black“ nic nepřekoná, ale možností je tolik, že se v nich vyznají právě jen dámy. Snad bych jim rozmluvil příliš těžké parfémy, klobouky, přes něž není vidět a takové ty hadrové přezůvky, co se jim trefně říká piškoty. Na koncert patří alespoň malinký podpatek.
Páni umělci mají být ve fraku?
Frak je ideální, na velkých pódiích je to pro pány standard. Ale, jak píše pan Špaček, umělcům se odpouští vše. Někomu se kupodivu ve fraku špatně hraje nebo diriguje, což je s podivem, protože je to oděv velmi volný, větrající, kalhoty visí na skrytých šlích, takže během vystoupení určitě nespadnou. Frak je ale drahý a pořídit ho pro celý orchestr je miliónová investice. A tak můžeme občas vidět umělce hrát v oblecích s kravatou. Podle mě se to ke koncertování vůbec nehodí, břicho stahuje pásek, kravata se plete do nástroje a vypadá to, jako by na pódiu měli schůzi úředníci z nějakého ministerstva. Mnohem lepší je - opět - kvalitní černá košile a společenské boty.
Lesklé, černé boty k fraku, tzv. lakovky se za komunistů špatně sháněly. Při zájezdu ve Vídni jeden z orchestrálních hráčů objevil v jakémsi obchůdku krásné a velmi levné boty. Všichni hráči si je koupili, ale litovali při prvním dešti. Boty se rozpadly, byly určeny do rakve.