Legenda české hudby - dirigent Václav Talich

Václav Talich, jeden z největších českých dirigentů a tvůrce české orchestrální interpretační tradice, se narodil 28. května 1883 v Kroměříži. Prvním učitelem hudby mu byl otec, poté odešel studovat na Pražskou konzervatoři k prof. Janu Mařákovi a Otakaru Ševčíkovi. Roku 1903 se stal prvním houslistou a posléze koncertním mistrem Berlínské filharmonie pod Arthurem Nikischem. Talich zde však onemocněl a musel změnit prostředí: dirigoval v Oděse, vyučoval a záhy také dirigoval v Tbilisi, kde byl i primáriem tamního kvarteta. Roku 1906 se pak vrátil opět do Prahy, kde se stal dirigentem Orchestrálního sdružení. Po dvou letech se začal podílet na budování nové filharmonie ve slovinské Lublani. Cítil však potřebu dalšího vzdělání a rozhodl se pro studia na lipské konzervatoři u Maxe Regera a Artura Nikische a v Miláně u dirigenta A. Vigniho. Po návratu do Čech nastoupil jako dirigent operního souboru v Městském divadle v Plzni a působil zde plné tři sezony.

Návrat do Prahy přinesl Talichovi pokračování uměleckých přátelství - např. s Josefem Sukem, s nímž občas hrával v Českém kvartetu. Za dirigentským pultem České filharmonie stanul poprvé roku 1917, ale už o rok později s ní dosáhl obrovského úspěchu, když mu Suk svěřil premiéru svého Zrání. Zřejmě především na základě toho se ve svých 35 letech stal Talich šéfdirigentem České filharmonie, z níž se mu podařilo vytvořit orchestr světové úrovně. Po dvou letech práce vyjel s ČF poprvé do zahraničí, do Vídně - opět s obrovským úspěchem. Talich stavěl svůj repertoár především na české, a to i soudobé hudbě, věnoval se však i světovému repertoáru. Toto směřování zúročil na pražském festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu - i v rámci svých častých zahraničních hostování: dirigoval přední orchestry v Itálii, Slovinsku, Maďarsku, Belgii, Německu, Rakousku, Sovětském svazu, důležitá byla jeho hostování v Anglii a v severských zemích. Druhá světová válka jej zastihla jako správce opery Národního divadla - a po ní byl nespravedlivě nařčen z kolaborace... Následovalo zatčení, věznění a nemožnost spolupráce s ČF. V té době zakládá Talich z konzervatoristů svůj Český komorní orchestr, je proti svému přesvědčení znovu v Národním divadle - a z přepracování zkolabuje.

Přichází další zlom, únor 1948 - pro Talicha zákaz práce, především s jeho milovaným ČKO. Situaci zdánlivě řeší pozvání z Bratislavy, kde Talich pomáhá budovat Slovenskou filharmonii. Do Prahy zajíždí pracovat s ČF - ale pouze ve studiích Supraphonu, teprve později může před orchestr předstoupit i na veřejném koncertě... Václav Talich zemřel 16. 3.1961 a je pochován ve svém druhém domově, v Berouně.