Ludwig van Beethoven

Vlámský původ. Otec knížecím tenoristou kolínského kurfiřta. Beethovenovo mládí těžké (otec despota, opilec), od 12 let soustavnější vzdělání u bonnského varhaníka Christiana Gottloba Neffeho (1748-98), kterého Beethoven později zastupoval v jeho funkci chrámového varhaníka a cembalisty v divadle.

Dvojí cesta do Vídně (poprvé setkání s W. A. Mozartem, podruhé r. 1792 tam definitivně zůstal). Studia u J. Haydna (nesoulad), J. G. Albrechtsbergera, A. Salieriho ad., ale nejvýznamnější vlastní soukromé studium. Celý život svobodným umělcem.

Uznáván jako klavírista a velký moderní hudební skladatel, kontakty i s vysokými kruhy vídeňské aristokracie. Povahově svérázný, těžko přístupný a nesnášenlivý. Už od r. 1802 pronásledován sluchovou chorobou (sepsání tzv. heiligenstadtské závěti). Krizi a zoufalství svou vůlí překonal. Největší úspěchy v letech 1814 - 15 (v době Vídeňského kongresu). Řada osobních, finančních a zdravotních starostí.

Díky názorovému a obecně lidskému zaměření jeho tvorba myšlenkově hluboká a bohatá - výrazová síla odrážející Beethovenovu etiku, humanismus, vitální temperament, citovost; často pod vlivem republikánských ideálů Velké francouzské revoluce. Síla mimohudební výpovědi.

Hlavní hudební inspirační zdroje: C. Ph. Emanuel Bach, J. Haydn, W. A. Mozart, ale vliv i F. J. Gossec, L. Cherubini, J. S. Bach, G. F. Händel - v počátečních obdobích; jeho vlastní hudební řeč jde však zcela svou cestou a v úplně nových sférách.


Melodika - zpěvná, vznešená, lyricky hluboká (volné věty)
Rytmika - obohacení, v závěrečných dílech neobyčejná originalita.
Harmonická složka - rozmanitější než u předchozích skladatelů, smělé a barvité modulace, ale zásadně logické.
Formy: Celkové uvolnění a rozšíření (nepravidelnosti, např. 7 vět v Kvartetu cis moll op. 131). Mistr variací.
Instrumentace: velký kvalitativní skok - velký klasický orchestr (zesílené dechové nástroje: pikola, kontrafagot, 4 lesní rohy, 3 trombony, více bicích nástrojů, např. činely, triangl v 9. symfonii ad.). Nejsilnější stránka = stavebné mistrovství (logické a mohutné celky).

Tvůrčí etapy:
Do roku cca 1802 - osvojení slohu a formy vídeňského klasicismu.
1802 - 1812: rozvinutí prostředků vídeňského klasicismu do individuálního slohu velké výrazové síly.
Poslední: ještě vyhraněnější individualizace hudební řeči a jeho subjektivního pohledu, novátorství v kompoziční technice (tématická práce, formy ad.).

Dílo - menší rozsah, ale mnohem větší závažnost jednotlivých titulů.

SYMFONIE (9) - nejlogičtější celek v Beethovenově tvorbě. č. 1 C dur (1799) a č. 2 D dur (1802) - vlivy předchůdců, ale již zde osobité rysy, v Druhé již scherzo místo menuetu.
č. 3 Es dur Eroica op. 55 (1804) - původně věnovaná Napoleonovi, zklamán jeho prohlášením se za císaře - věnování změněno: "památce velkého člověka"; mohutné rozměry, slavný smuteční pochod 2. věty.

č. 4 B dur op. 60 (1806) - spíše oddechovější, ideově méně závažný charakter, na klasických tradicích, beethovenovskými prvky progresivní
č. 5 c moll op. 67 (1808) (pozdějšími generacemi nazývaná Osudová) - ukázka monotématického mistrovství, strhující beethovenovská výstavba.
č. 6 F dur Pastorální op. 68 (1808) - hudebně půvabná, formálně uvolněnější, prvky programní hudby (zpěv ptáků, bouře).
č. 7 A dur op. 92 (1812) - jedinečné dílo, oslava radosti, "apoteóza tance" (Wagner).

č. 8 F dur op. 93 (1812) - podobný charakter jako Čtvrtá.
č. 9 d moll op. 125 (1824) - rozměrné vrcholné dílo se závěrečnou (ve 4. větě) Ódou na radost na báseň Friedricha Schillera se spoluúčinkujícím sólovým pěveckým kvartetem a sborem. Vyvrcholení celé dosavadní hudební tvorby a Beethovenova nového kompozičního úsilí. Dílo všelidského významu (sbratření lidstva, přátelství mezi národy). Závažné formální odchylky (volná věta až na 3. místě, fugato a mohutné variace a hymnické plochy ve 4. větě).

KONCERTY - charakterem blízké symfoniím.

Klavírní (5) -
č. 1 C dur op. 15 (1796)
č. 2 B dur op. 19 (1795) (vznikl jako první) - charakterem podobné jako první dvě symfonie.
č. 3 c moll op. 37 (1800) - již převažuje beethovenovská originalita.
č. 4 G dur op. 58 (1806) - novátorský, modernější (až romanticky zabarvenou) hudební mluvou nádherné 2. věty.
č. 5 Es dur op. 73 (1809), později "nebeethovenovsky" nazýván Císařský - slavné dílo heroického charakteru
Houslový D dur op. 61 (1806) - jedno z nejzávažnějších děl světové houslové literatury.
Koncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr C dur (tzv. Trojkoncert) op. 56 (1804) - méně závažný: spíše klasického charakteru.

KLAVÍRNÍ TVORBA - 32 klavírních sonát - základní oblast světového repertoáru tohoto žánru. Všechna díla dokonalá a umělecky vyrovnaná.Z nich nejslavnější:

Sonáty:
(Poznámka: číslování nevychází od Beethovena, ale ze současné praxe!).
č. 8 c moll Patetická op. 13 (1799)
č. 14 cis moll (Quasi una fantasia) Měsíční svit op. 27 č. 2 (1802) - slavná, romanticky zadumaná 1.věta!
č. 21 C dur Valdštejnská op. 53 (č. 21) (1805)
č. 23 f moll Appassionata op. 57 (č.23) (1807) - heroická, klavírní protějšek symfonií.
č. 26 Es dur Les Adieux /dije/ op. 81a (č.26) (1809)
č. 29 B dur für das Hammerklavier op. 106 (č. 29) (1818) - vrcholné obrovité dílo nejvyšší technické náročnosti.

Kromě sonát různé variace, ronda ad.

KOMORNÍ TVORBA - protiváha symfonické a klavírní tvorby. V mládí mnoho skladeb pro dechové nástroje a soubory, později pozornost smyčcům (Oktet pro dechy přepracoval pro smyčce jako op. 103).

Sonáty pro klavír a housle (10) - nejpopulárnější A dur Kreutzerova op. 47 (1804) a F dur Jarní op. 24 (1801).

Sonáty pro klavír a violoncello (5) - zvláště č. 3 A dur op. 69 (1808).

Klavírní tria - zvláště D dur a Es dur. Nejvýznamnější B dur Arcivévodské op. 97 (1811) - rozsáhlé.

Smyčcové kvartety (16) - vrchol Beethovenovy komorní tvorby.
6 kvartetů op. 18 Lobkovické (1800) - na úrovni Haydna a Mozarta
3 kvartety op. 59 (1807) věnované knížeti Razumovskému - skvělá tektonika, hudební komplikovanost
Kvartety Es dur op. 74 Harfový (1809) (pizzicato v 1. větě) a f moll op. 95 (1810) (přechod k závěrečným)


5 posledních kvartetů (1824-26) - nejmodernější Beethovenova díla, nesmírná komplikovanost tématické a formální výstavby, polyfonní a harmonické novátorství. Z nich nejzávažnější B dur op. 130 s Velkou fugou (1825) - osamotil ji jako op. 133, a cis moll op. 131 (1826) - sedmivětý.

OPERA - jediné dílo: Fidelio (1805, původní název Leonora, nově přepracoval 1814) - vrcholné hudebně-dramatické dílo světové literatury. Singspiel; komické prvky však jen v 1. dějství, jinak dílo heroického typu. Silný mravní obsah, oslava lidské svobody, lásky a manželské věrnosti. Má celkem 4 předehry (hraje se 4. předehra, na koncertních pódiích se z ostatních tří Leonor hraje slavná č. 3 op.72a)

PŘEDEHRY A SCÉNICKÉ HUDBY Za scénických hudeb (ke hře J. W. Goetha Egmont op.84) a k baletu Stvoření Prometheova op.43 dnes populární jejich předehry. Ostatní předehry: Coriolanus op.62, Zasvěcení domu op.124, Král Štěpán op.117, Ruiny athénské op.113. Zajímavá programní skladba Wellingtonovo vítězství op.91.

CÍRKEVNÍ HUDBA, KANTÁTOVÁ DÍLA
Mše C dur (op. 86, 1807) - vynikající dílo, nádherné invence, působivý výraz, neprávem opomíjená
Missa solemnis D dur op. 123 (1823) - vrcholné Beethovenovo dílo, obrovský rozměr, interpretačně velmi náročná, pro liturgické účely problematická.
Kristus na hoře Olivetské (op. 85) (1800) - jediné oratorium, stojí poněkud v pozadí.
Fantazie c moll pro klavír, sbor a orchestr (op. 80 (1808) - dílo menšího rozsahu, formálně neobvyklé a poněkud zvláštní, "studie" k Ódě na radost.

Beethoven - dovršitel vídeňského klasicismu, otevřel prostory pro nové umění. I přes svou individualitu vzorem pro všechna následující období a jejich představitele. Je syntetik, ale vedle toho skladatel objevující nové sféry vývoje. Jeho díla vedle Bacha = vrchol světové hudby.