Mozartův Idomeneo z Herkulova sálu v Mnichově

Mozart sám sebe vnímal především jako operního skladatele, jako teenager se dočkal úspěchu v  Teatro Regio Ducale v Miláně, pak ale následovala odmlka, více než pět let se neobjevila možnost jeho operu inscenovat.  Během jeho velké cesty v roce 1777 se sice vyskytla určitá naděje, ale zůstala nenaplněna. Ucházel se tehdy v Mannheimu o smlouvu na novou operu a kurfiřt Karl Theodor nebyl proti. Pak ale převzal vládu nad Bavorskem, přestěhoval své sídlo do Mnichova a následně řešil jiné starosti než splnit svůj příslib mladému skladateli.  Mozartova vize se po čase přece jen naplnila. Dostal objednávku na tradičně uváděnou slavnostní operu pro jeviště mnichovského rezidenčního divadla v rámci karnevalové sezóny roku 1781. 

V té době už měl hotovou skicu prvního dějství velké opery seria, což byla královské disciplína hudebního divadla i Mozartův oblíbený žánr. Radostnou pro něho byla i skutečnost, že měl komponovat pro slavný mannheimský dvorní orchestr, který s kurfiřtem přesídlil do Mnichova. „Přijeďte brzy“  doporučoval Mozart otci, „abyste slyšel a obdivoval orchestr“. Kultivovanost jeho hry a zvuk byly ve své době považovány za jedinečné, nadšeně se vyjadřoval i básník a hudebník Christian Daniel Schubart: „Žádný orchestr na světě předtím provedení mannheimských nepřekonal.“ Nový způsob práce s jednotlivými nástroji v instrumentaci ovlivnil nejen vývoj klasické sy

mfonie, ale promítl se zřetelně i do charakteru Mozartovy opery. Pro mladého skladatele bylo mimořádně podnětné skládat hudbu tak skvělému orchestru „na míru“.  Právě touto prací začíná  Mozartova mistrovská tvůrčí éra v oblasti opery. Téma čerpající z Homéra a v operní tvorbě 18. století dosti frekventované sice dodal dvůr, nicméně pro Mozarta to byl prestižní úkol. Italské libreto opery Idomeneo, re di Creta ossia Ilia e Idamante vytvořil na základě staršího libreta a podnětů přímo z Mnichova Giambattista Varesco, který působil jako dvorní kaplan v Salcburku a byl rodinným přítelem Mozartových. Částečně se přitom inspiroval podobou francouzského libreta stejnojmenné opery skladatele Andrého Campry, provedené v roce 1712.

Zkoušky na novou operu  začaly v prosinci 1780, baletní hudba k Idomeneovi vznikala  až za Mozartova pobytu v Mnichově, jak prozrazuje  zmínka v dopisu otci Leopoldovi z 18. ledna 1781: „ještě jsem se nevypořádal s těmi zpropadenými tanci“. Premiéra Idomenea  se uskutečnila dva dny po Mozartových  dvacátých pátých narozeninách - 29. ledna 1781 v mnichovském rezidenčním divadle za řízení skladatele. Zúčastnil se jí i Mozartův otec Leopold s dcerou a salcburskými přáteli. Provedení mělo mimořádný úspěch. Současní znalci se nechali slyšet, že „…to byla nejkrásnější hudba, kterou kdy slyšeli, všechno bylo nové a osobité“. Také Karl Theodor vyjádřil svoji spokojenost „ Magnifique musique! Člověk by neřekl, že v tak malé hlavě je skryto něco tak velkého!“… prohlásil kurfiřt.

Vysíláme na D-dur 5. května v 16:00