Sobotní večer s Renátou Spisarovou a hudbou, která vznikla teprve nedávno.
Za skladatelskými i interpretačními ikonami americké koncertní a operní hudby dneška, ale zejména 20. století. Krátce po půl desáté večer dojde na rozhovor s Philipem Glassem z roku 2012. Otevřená výpověď pionýrské osobnosti nám zprostředkuje unikátní situaci, za které v New Yorku vznikala originální díla minimalismu, a nejen to, s Philipem Glassem se dotkneme také obecných zákonitostí umělecké autenticity.
„Je na západ cesta dlouhá…“
Čtyřhodinový maraton slova i hudby začne hudbou Ant. Dvořáka a jeho představami (bohužel z velké části lichými) o budoucnosti americké hudby. Poslechneme si také výtvory některých jeho afroamerických žáků. Přes solitéra a vizionáře Charlese Ivese se dostaneme ke swingové a jazzové fúzi s klasikou (George Gershwin, Leonard Bernstein nebo Duke Ellington), zastavíme se u skladeb zaplněných ryze americkým materiálem (Virgil Thomson, Aaron Copland, Elliot Carter i „pětihvězdičkový“ Samuel Barber). Dotkneme se newyorské experimentální školy (John Cage a Morton Feldman), další plochu obsadí minimalisté (kromě Glasse také Steve Reich, Terry Rilley nebo John Adams). A právě je okukovaly hvězdy popové kultury, ale bylo tomu i naopak. V poslední hodině se mj. setkáme s multižánrovou, meditativní vokalistkou Meredith Monk, novou skladbou kubánsko-americké umělkyně Tanii León Stride, za kterou získala Pulitzerovu cenu nebo s představitelem vynalézavé newyorské a chicagské scény Alexem Mincekem.
Letem světem americkými cestami hudby od Dvořákovy Novosvětské po rok 2025 se dotkneme také dobových citací. Za všechny ta od Dvořákova žáka W. M. Cooka adresovaná Duke Elingtonovi: „Nejdřív zjisti, jaká cesta je nejlogičtější, a až to zjistíš, tak se jí zdaleka vyhni. Dovol svému vnitřnímu hlasu, ať se prodere dopředu a vede tě. Nesnaž se být nikým jiným než sám sebou.“