Osobní obraz evropského ducha
Německý bohemista a historik Frank Boldt se trvale nastěhoval do Čech v roce 1992, kdy koupil v Chebu jednu z posledních historických budov v Poohří, barokní koželužnu s vysokou třípatrovou půdou pod strmým dřevěným štítem. Čechy a zejména Prahu ovšem dobře znal, jednak tu v 60. letech studoval na Karlově univerzitě, jednak sem jezdil za přáteli historiky a literáty.
Frank Boldt byl jedním z prvních propagátorů česko-německo-židovského pojetí kultury českých zemí, přednášel takto během svého zakladatelského působení na univerzitě v Kostnici, kde po něm zůstala edice česká Postila. Do česko-německého diskursu v 90. letech vnášel přímo, bez politické opatrnosti formulované myšlenky, ale také akademicky otevřeného kritického ducha, prostého apriorních hodnocení.
Prožil několik let v nejvyšší politice jako tlumočník německých kancléřů při jednání o mezistátních smlouvách zemí tehdejšího ( jsme v 70. letech 20. století) sovětského bloku.
Svůj dům v chebské koželužně časem zvelebil a dostavěl o přednáškové prostory, knihovnu, altán a sklepní sál a v těchto všech prostředích pořádal letní školu, na níž se každoročně po dva týdny probíraly nejrůznější aspekty středoevropských dějin.
Frank Boldt byl Evropan do morku kostí a dovedl velmi zábavným a intelektuálně vzrušujícím způsobem spřádat linie od Kantova Königsbergu třeba do Kynšperka nad Ohří, nám Čechům uměl objevovat naši vlastní zemi v evropských souvislostech kulturních a n náboženských. Byl současně asketa ( například ve svém domě netopil) a bohém (pěstoval celoživotní mystifikaci ohledně svého kašubského původu a jménem Kašubů i vystupoval), byl neuvěřitelně velkorysý a náhle překvapivě přísný. Jeho nejbližší to s ním neměli lehké, ale vždy v něm měli jistotu hlubokých vědomostí a jasného, humánního postoje.
Rozhovory pro dokument jsme s Frankem Boldtem natáčeli během jara roku 2006. Na počátku léta si začal stěžovat na bolesti hlavy, v červenci byl operován a na podzim zemřel: v posledních záběrech už jako by to nebyl on. Správcem osobního obrazu evropského ducha Franka Boldta je teď ve staré koželužně kocour Levik a žena Nella, oba v pořadu vystupují.
Rozhlasový dokument se dotýká i dnes tolik častého tématu: spis, který na Franka Boldta vedla StB, obsahuje asi 500 stran i s fotografiemi a účty. Sledovali ho s podezřením, že je špión, ale také ho chtěli získat. Špiónem nebyl a získat se nenechal, a přesto se mu podařilo diplomatickou cestou převézt přes hranice stovky knih a čísel Tigridova Svědectví.
Frank Boldt mluvil bezvadnou češtinou se silným německým přízvukem, jeho slovní zásoba byla vybudovaná četbou filozofických textů Jana Patočky a pobyty v pražských hospodách 60. let 20. století. Už sama ta řeč je kulturním dokumentem.