Salcburk v roce 2016

24. srpen 2016

Jedním z nejstarších a nejslavnějších evropských hudebních festivalů je určitě letní festival v rakouském Salcburku. Jeho první ročník se zrodil už roku 1877, ale tento původní festival roku 1910 skončil. Na někdejší tradici se rozhodli navázat básník a dramatik Hugo von Hofamannsthal, skladatel Richard Strauss a režisér a tehdejší ředitel Salcburského divadla Max Reinhardt.

Svou myšlenku z konce první světové války realizovali v létě 1920 a znovuzrozený festival byl otevřen představením Hofmannsthalovy hry Jedermann, která se od té doby na festivalu uvádí každoročně. První rok byl ovšem salcburský festival festivalem divadelním - hrál se pouze Jedermann, a to na Dómském náměstí. Ve Skalní jízdárně, známé Felsenreitschule, se začalo hrát v roce 1925. O rok později byl nejprve otevřen Festspielhaus, později - po výstavbě velkého festivalového domu počátkem 60. let - nazývaný Malý Festspielhaus. Tehdy se také začal výrazně rozšiřovat dramaturgický záběr salcburského festivalu, který dnes zahrnuje činohru, operu, symfonické a komorní koncerty i filmová a různá experimentální představení a projekty.

Celých prvních osmnáct let se opery hodně hrály v Zemském divadle a teprve postupně ve Festspielhausu. V roce 2006, v čase 250. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta, byl slavnostně otevřen Dům pro Mozarta, Haus für Mozart - festivalové divadlo speciálně postavené – nebo spíš přestavěné z Malého Festspielhausu pro Mozartovy opery. Přestavbou se výrazně zlepšila akustika i pohodlí diváků.

03691548.jpeg

Festivalovou historii, kterou přerušila pouze na dva roky druhá světová války, psaly takové osobnosti, jako Arturo Toscanini, Bruno Walter nebo Herbert von Karajan. Za jeho éry zde hostovala poprvé Česká filharmonie s Karlem Ančerlem, a v průběhu let rovněž celá řada našich komorních souborů. Česká hudba tu bývá také zastoupena – ať už jde o koncerty nebo např. opery Leoše Janáčka či Antonína Dvořáka, jehož Rusalka ovšem byla na zdejším festivalu inscenována před 8 lety poprvé. Senzaci před pár lety vzbudilo nastudování Janáčkovy Věci Makropulos.

Jinak snad není významného umělce, který by se na zdejším pódiu neobjevil. Poslední léta byla spojena především s dirigentskými osobnostmi Nicolause Harnoncourta a Riccarda Mutiho. Ten býval hlavní postavou i dalšího části salcburského festivalu, nazývaného Pfingsten a konaného o svatodušních svátcích, dnes jeho místo úspěšně zaujímá Cecilia Bartoli. Muti je ale v Salcburku stálým a milovaným hostem (letos dirigoval Vídeňské filharmoniky na třech koncertech s díly Richarda Strausse a Antona Brucknera). V Salcburku se koná už od Karajanových dob také velikonoční festival, který postupně osamostatnil a v jehož čele stáli posléze Sir George Solti, Claudio Abbado a Sir Simon Rattle - vždy šéfové Berlínských filharmoniků, kteří bývali residenčním tělesem velikonočního festivalu.

03691550.jpeg

V posledních letech jejich pozici zaujala Staatskapelle Dresden se svým šéfdirigentem Christianem Thielemannem. Jako residenční orchestr letního festivalu přijíždějí už téměř od počátku Vídeňští filharmonikové, kteří se zde podílejí na většině operních produkcí. Letošní festival v Salcburku se probíhá jako obvykle od konce července do konce srpna a přináší mimo jiné čtyři operní premiéry ( z toho jednu světovou – inscenaci na objednávku festivalu vytvořeného díla Thomase Adése The Exterminatung Angel), tři obnovené operní inscenace z loňského roku nebo ze svatodušních her. K tomu pak tři koncertní provedení oper. Protože i v Salcburku se šetří, a některá představení jsou uváděná v koprodukci s jinými operními domy. Kromě scénických produkcí je tu několik desítek koncertů, každý den probíhá několik akcí a celé město zdá se festivalem žije. V průměru festival každoročně navštíví přes 200 000 hostů! V rámci letošního ročníku jsou na programu i operní díla Charlese Gounoda (ne příliš zdařilá inscenace Fausta, přestože v ní zpíval Piotr Beczala a Ildar Abdrazakov. Mimochodem, zdá se, že dřívější nouze o tenory změnila v nouzi o skutečné basy...), Leonarda Bersteina (zcela vyprodaná West Side Story s Cecilií Bartoli), Giacoma Pucciniho (Manon Lescaut s Annou Netrebko, opět zcela vyprodáno několik měsíců předem), Julese Masseneta (úžasné a jediné koncertní provedení opery Thais, ve které excelovali Placido Domingo a na vyloženě šťastný záskok skvělá lotyšská sopranistka Marina Rebeka), a Otto Nicolaie (Il Templario) a Richarda Strausse. Jeho poslední operu Lásku Danae s Vídeňskými filharmoniky (které jako šéf vídeňské Státní opery 4 roky vedl) hudebně nastudoval šéf Cleveland Orchestra Franz Welser-Möst.

03691549.jpeg

Strhující představení bylo v režii obdivuhodnou fantazií obdařeného lotyšského režiséra Alvise Hermanise, který do mytologických námětů promítl pohádkovou představu orientu a hlavně svou znalost partitury. Jakoby někdejší „režisérismus“ pomalu ustupoval. I Sven Eric Bechtolf totiž ve svých postupně vytvořených a festivalovému publiku s velkým úspěchem předložených inscenacích všech tří Mozartových oper na Libreta Lorenza da Ponte se (přestože je sám činoherec) drží hudební předlohy a nepřesazuje děj a celé dílo do jiných kontextů. Jeho dar vytvořit z operních postav živé lidi je obdivuhodný, stejně jako sledování hudební struktury díla. Tady můžeme být navíc pyšní na Martinu Jankovou, která letos už po několikáté zpívala aplaudovanou Despinu, podobně jako loni publikem vyvolávanou Zuzanku. Adam Plachetka byl loni i letos podobně obdivovaným Figarem.

Mozart samozřejmě do Salcburku patří, letos sem patřil ve zvýšené míře i Richard Strauss, který stál u zrodu Festspiele, a jeho orchestrální dílo. Salzburger Festspiele však nejsou pouze festivalové koncerty: je to už léta také pěvecká akademie a dirigentská soutěž, v jejímž festivalovém finále se ocitl loni i Jiří Rožeň. Před pár lety přibyla i tzv. Ouverture spirituelle, v jejímž rámci a v centru pozornosti médií i nahrávací společnosti Unitel Classica provedl Václav Luks se svými soubory a mezinárodními sólisty v Dómu Biberovu Salcburskou mši. Jsou to i programy pro děti, festivalové vlajky v ulicích města a Mozart na každém rohu. Festival město a zemi Salcburk něco stojí, ale mnohem víc mu přináší: především v rámci turistického ruchu a světové proslulosti.

Spustit audio