Scarlatti opět na klavír! Nový projekt s českými pianisty

27. květen 2014

Domenico Scarlatti povýšil původně instruktivní literaturu na umění. Jeho sonáty jsou mistrovské miniatury, které hráče provedou technickými úskalími rychlých pasáží, tercií, sext, oktáv, rozkladů, skoků, repetovaných tónů, řetězců ozdob atd. Zároveň představí půvab nástroje, který se pokoušejí ovládnout.

Scarlatti tak činí elegantně, mnohdy s humorem – ostatně právě on je autorem slavné Kočičí fugy. Složil ji prý na téma, které mu „zadala“ kočka, která přeběhla po klávesách….

Sonáty Domenica Scarlattiho přednesli Barbora Krištofová Sejáková a Karel Vrtiška.

Scarlatti své sonáty určil cembalu, jinak v té době ani nebylo možno. Časem se staly jedním z repertoárových pilířů většiny cembalistů. Klavíristé měli a mají poněkud smůlu – dobově poučená interpretace je i s jejich nástrojem odsunula na vedlejší kolej. Hrát Scarlattiho na klavír se léta považovalo za neautentické. Ostatně podobně se vedlo i Bachovi. V jeho případě se ale přece jen našlo několik prvotřídních pianistů, kteří ho nahrávali vzdor všem puristům a dokázali, že Bach zní znamenitě. Dobře temperovaný klavír se Svjatoslavem Richterem nebyl podle mě dosud překonán.

03019191_1.jpeg

Za více než 20 let, kdy na Vltavě natáčíme s „autentiky,“ jsme dali dostatečně najevo, že s trendem dobově poučené interpretace souzníme. Nyní přichází čas vrátit Scarlattiho pianistům, či spíše – pomoci jim ho znovuobjevit. Vltava má v příštích letech v plánu natočit komplet jeho sonát na klavír. Rádi bychom, aby se tyto skladby vymanily z dosavadního až příliš těsného kabátu – v současné době jsou u nás součástí učebních osnov na konzervatořích a hudebních akademiích, na koncertech plní roli přídavku. Sice efektního, ale „jen“ přídavku. Věřím, že by mohly časem osvěžit koncertní programy, které se většinou donekonečna opakují.

Možná jsem naivní, ale doufám, že někteří z oslovených interpretů Scarlattiho sonáty časem zařadí do svého stálého repertoáru. Určitě tím potěší všechny milovníky vycizelovaného úhozu a úsporné pedalizace. V případě studiového nahrávání pro Vltavu jim v tomto pomůže i prozíravě vybraný nový Steinway v rekonstruovaném Studiu 1 Českého rozhlasu na Vinohradech. Steinway přivezli z Hamburku pianisté Jan Simon a Ivo Kahánek. Klavír je sice ještě "v záběhu", ale už nyní zní velmi dobře.

Všichni oslovení pianisté jsou velmi vstřícní. Prof. Ivan Klánský, vedoucí klavírního oddělení na HAMU, byl tak nadšen, že se nabídl nastudovat ty sonáty, do kterých se nikomu z dalších účastníků „nebude chtít“. Stejně tak Daniel Wiesner.

Sonát je cca 550. Jedná se tedy o projekt na několik let. Někteří oslovení poslali dokonce plán výhledový – budou natáčet v několika etapách. Návrhy se postupně hromadí, sonáty, které by se zdvojovaly, je už nyní nutno odmítat. Všichni to chápou. Přednost dostává ten, kdo „Kirkpatricka a Longa“ do svého návrhu uvedl jako první. Ale vzhledem k tomu, že sonát je několik stovek, se zatím vždy podařilo najít další, které dosud nebyly "obsazeny.“

Projekt jsme představili za účasti publika v dopoledním koncertu v sobotu 3. května.