Schumann: Scény z Goethova Fausta

27. únor 2021

Robert Schumann ve Scénách z Goethova Fausta vytvořil velkoryse koncipované dílo ohromující vášně, které obsahuje nejdramatičtější hudbu, jakou kdy Schumann napsal. Vysíláme 10. března ve 22:05

Robert Schumann byl synem knihkupce ze Zwickau – vyrůstal obklopený literaturou a osobnost Johanna von Goetha ho fascinovala od dětství. Když uctívaný literát zemřel (1832), bylo Schumannovi 22 let. Když o deset let později měl ambice o konfrontaci s operním žánrem a hledal téma na operu, krátce uvažoval i o Faustovi, ale nakonec od záměru ustoupil s vyjádřením „Proč hudba pro tak dokonalou poezii?“ V souvislosti s úspěchem oratoria Ráj a Peri, které je dílem třiatřicetiletého skladatele se ukázalo, že je Schumannovi blízká forma monumentální dramatické básně s hudbou. Středověká legenda  o německém alchymistovi Dr. Johannu Georgu Faustovi zpracovaná originálním způsobem slavným literátem byla pro skladatele silnou výzvou. K tématu se v roce 1844 vrátil a postupně vytvořil samostatnou kompozici nazvanou Fausts Verklärung, ve které zpracoval závěrečné scény z Fausta včetně finálního „Chorus mysticus“.

Johann Wolfgang von Goethe

V červnu 1848  se konalo privátní  provedení  pro okruh pozvaného publika a mělo úspěch. Když se v následujícím roce chystaly velkolepé oslavy 100. výročí narození Johanna Wolfganga von Goetha, stalo se Schumannovo zhudebnění úryvků ze závěrečné části Fausta ideálním titulem pro hudební produkce. Fausts Verklärung provedl 29.srpna 1849 Ferenc Liszt, který byl v té době kapelníkem a ředitelem dvorní opery ve Výmaru, tedy v místě, ke kterému se v té době upírala největší pozornost. Výmar byl nejen „Goethovým městem“ ale také mimořádně významným kulturním centrem tehdejšího Německa. V týž den bylo Schumannovo dílo provedeno také v Lipsku a Drážďanech. Trojnásobná úspěšná premiéra skladatele překvapila: „… chtěl bych být všude a slyšet všechno. Je to zvláštní, to dílo leželo pět let na mém stole. Nikdo o něm nevěděl a já sám jsem na jeho existenci málem zapomněl – a nyní při této mimořádné oslavě bylo objeveno!“

Nadšené přijetí díla bylo impulsem k tomu, že se Schumann rozhodl v práci pokračovat  - zhudebnil další scény - tři z první a tři z druhé části tragédie. Několikaletá práce na Scénách z Goethova Fausta je spojena s velice strastiplným obdobím skladatelova života - nejprve se váže k jeho působení v Drážďanech, které bylo zejména zpočátku provázeno jeho těžkými depresemi velice omezujícími tvůrčí práci.  V čase zlepšení po r. 1846 práci přerušil, absolvoval s manželkou - vynikající klavíristkou Clarou koncertní cesty po Evropě a věnoval se komponování dalších rozměrných děl - vzniká opera Jenovéfa a hudba k dramatu Manfréd. V roce 1850 přijal Schumann místo hudebního ředitele v Düsseldorfu – počáteční nadšení a horlivé tvůrčí nasazení vystřídaly problémy, které přispěly k velmi se zhoršujícímu psychickému stavu skladatele. Ten vedl rok poté, kdy dokončil svou práci předehrou ke Scénám z Goethova Fausta, k pokusu o sebevraždu skokem do Rýna v únoru 1854. Zbývající dva roky života strávil skladatel v sanatoriu v Endenichu poblíž Bonnu. Robert Schumann se kompletního provedení Scén z Goethova Fausta nedožil, odehrálo se teprve čtyři roky po  skladatelově smrti 13.ledna 1862 v Kolíně nad Rýnem v nastudování Ferdinanda Hillera.

Ve vysílání stanice D-dur vám nabídneme záznam provedení Scén z Goethova Fausta, pořízený rozhlasovou stanicí Deutschland Radio Kultur v únoru minulého roku v Berlíně.  Jako sólisté hlavních partů vystoupili Christina Gansch (Markétka), Markus  Eiche (Faust), Hans-Peter König (Mefisto), spoluúčinkovali Komorní sbor RIAS a Dětský sbor Händelova gymnazia, hrál Symfonický orchestr Berlínského rozhlasu, dirigentem byl John Storgårds.

Vysíláme na D-dur 10. března 22:05

autor: Dagmar Henžlíková
Spustit audio