Senzační Bachovy Matoušovy pašije s Rattlem k poslechu on-line

Matoušovy pašije psal Johann Sebastian Bach (1685-1750) v době svého působení v úřadu kantora kostela sv. Tomáše v Lipsku. Navzdory velkému množství  povinností  při organizování  hudebního provozu kostela i k němu připojené školy, vznikla v tomto období  vedle nezměrného množství  hudby určené pro běžné bohoslužby Bachova  gigantická a  pozoruhodná vokálně instrumentální díla - Vánoční oratorium,  Janovy, Matoušovy a   Markovy pašije, Mše h moll. Jeho pašijové kompozice vycházejí z německé dobové praxe ,  kdy byla na Velký pátek uváděna velká sborová díla reflektující Kristovu mučednickou smrt. Matoušovy  pašije mají formu pašijového oratoria, ve kterém  jsou vedle tradičního liturgického stylu zařazeny moderní dramatické formy charakteristické pro operní praxi  - recitativy, árie, ariosa a sbory. Text Matoušových pašijí sleduje text evangelia, ale obsahuje i neliturgické části , které napsal Christian Friedrich Henrici (1700–1764), užívající pseudonym Picander. Matoušovy pašije zazněly poprvé při nešporách na Velký pátek roku 1727 v kostele sv. Tomáše v Lipsku. Navzdory tomu, že jsou určitým mezníkem v hudební historii a sám Bach jim nepochybně přikládal v rámci své tvorby zásadní význam, nedočkaly se za života svého tvůrce ocenění a postavení, jaké by si zasloužily.

Další provedení  se odehrálo v roce 1736 a pak pravděpodobně v roce 1742. Je překvapivé, že dílo, které korespondovalo s hlavní událostí lipského církevního roku, nemělo dostatečný ohlas.  Důvodem byla zřejmě velice konzervativní tradice i určitá ostražitost a nechuť duchovní sféry přijmout dílo daleko překračující obvyklou dobovou praxi, zacházející volně s liturgickou předlohou a obsahující některé operní  prvky. Matoušovy pašije  zmizely na dlouhou dobu z okruhu provozovaných děl. O jejich znovuobjevení se zasloužil mladičký Felix Mendelsohn-Bartholdy, který je uvedl roku 1829.

V listopadu minulého roku provedl Matoušovy pašije Sir Simon Rattle v Herkulově sále v Mnichově  se Symfonickým orchestrem a Sborem Bavorského rozhlasu - soubory, které bude od sezóny 2023-24 řídit. Mimořádná byla sestava sólistů, mezi nimiž má ústřední roli Evangelista, který pašijové dění vypráví a sám je s ním vnitřně spjat. Jeho představitelem byl při mnichovském provedení britský tenorista Mark Padmor, který je nepochybně jedním z nejcharismatičtějších Evangelistů současnosti. Mezzosopránový part zpívala Magdalena Kožená.