Šestkrát o Dvořákovi

5. listopad 2021

Od 5. listopadu věnujeme páteční večer od 19:00 archivním pořadům Jitky Slavíkové o Antonínu Dvořákovi.

Antonín Dvořák je bezesporu nejznámějším Čechem všech dob. Podařilo se mu to, co zdaleka ne všichni velcí umělci mohli prožít: ještě za svého života byl oslavován na evropském kontinentě, v Anglii, Americe, jeho díla dosáhla dokonce i do Austrálie. Býval považován za skladatele impulzivního, za „výjimečný fenomén, ale i dítě přírody, které skládá intuitivně, bez přemýšlení a sebekontroly“. Tento názor jednoho z nejvýznamnějších anglických skladatelů 19. století, Charlese Villierse Stanforda, se kupodivu udržel několik desítek let po Dvořákově smrti. Ostatně Stanfordovo tvrzení podpořil i významný vídeňský hudební kritik a estetik, rodák z Prahy, Eduard Hanslick. I on hovořil o prostém muzikantovi z boží milosti, který skládá svá geniální díla jaksi mimoděk. Opak byl ale pravdou. Skici i několikeré verze týchž děl jasně vyvracejí tvrzení o Dvořákově absenci sebekontroly a naopak  vypovídají o jeho nesmírné umělecké odpovědnosti, sebekritičnosti a náročnosti. Ve své korespondenci byl Dvořák poněkud skoupý na tvůrčí konfese. Tím unikátnější je jeho interview pro londýnský večerník Pall Mall Gazette z roku 1886, který už tehdy poskytl důkaz, že Dvořák opravdu nebyl intuitivním umělcem bez přemýšlení a sebekontroly: 

„Když jsem byl mladý, skládal jsem velmi rychle, byl jsem posedlý komponováním a příliš jsem se nestaral, jak to dopadne, hlavně když jsem mohl své myšlenky zapsat na papír. Časem jsem se však naučil být opatrnější a nyní, když mne napadne nová hudební myšlenka, snažím se ji nejprve vyjasnit, než cokoliv napíšu. Přehrávám si ji dvacetkrát, třicetkrát i stokrát, dokud nevím přesně, co chci. Pak mi psaní netrvá dlouho a co bylo v mé mysli několik měsíců, je na papíře někdy i za týden, ba dokonce i dříve.“

Takový postup práce pochopitelně vzbuzoval dojem nesmírné lehkosti komponování. Dvořákův přítel, britský skladatel a dirigent Alexander Campbell Mackenzie, nemohl pochopit, „odkud se bere onen nevyčerpatelný tok myšlenek, ona lehkost, s níž Dvořák jakoby mimochodem zapisoval na notový papír nové a nové melodické motivy?“. Také proslulý německý skladatel Johanes Brahms si jednou povzdechl: „Kéž by mě napadlo jako hlavní téma to, co Dvořáka napadá jen tak mimochodem“.

Antonín_Dvořák v roce 1870

Dlouho přežívající názory na Antonína Dvořáka jako na „dítě přírody“ vyvracejí i doklady o jeho celoživotním intenzívním úsilí o další sebevzdělávání – nejen v hudbě, ale i v dalších uměleckých a vědních oborech. Jeho současníci vzpomínali například na jeho udivující znalosti české a německé  literatury. Stejně intenzívně se ale Dvořák zajímal i o anglosaskou a americkou literaturu, zejména poezii – jak o tom svědčí jeho dochovaná knihovna. Hluboký zájem měl i o výtvarné umění. Při svých návštěvách Londýna či krátkých zastávkách v Bruselu při cestách do Londýna neopomněl nikdy navštívit galerie a muzea."

Tak začíná první pořad šestidílného cyklu o Antonínu Dvořákovi, který v roce 2011 pro stanici Vltava připravila dr.Jitka Slavíková a slovem provázel Pavel Soukup. Jitka Slavíková se Dvořákem zabývá už od studií na vysoké škole a je mj. autorkou knih Antonín Dvořák v Anglii (Paseka, Praha 1996) a Antonín Dvořák a Vysoká (vyd. Památník Antonína Dvořáka, Vysoká 2007). Její odborné práce byly oceněny udělením titulu Čestný občan města New Orleans (USA) a Čestný člen Dvořákovy společnosti ve Velké Británii.

Jednotlivé části cyklu, který v repríze uslyšíte od 5. listopadu na stanici D dur, nesou názvy Člověk a tvůrce;  Skladatelské začátky: z pražských salonů do profesionálních hudebních institucí; Pražská konzervatoř, Česká univerzita, Prozatímní a Národní divadlo; Pražské byty a oblíbená místa, Česká akademie věd a umění, Česká filharmonie; Z Prahy do Evropy (Německo, Vídeň, Anglie, Rusko, Budapešť); Z Prahy až na konec světa….

Spustit audio