SOČR vyhrál 5:1 nad orchestrem BBC
Dvě dobré zprávy bylo možné ohlásit posluchačům Vltavy v neděli 1. června po obědě po skončení přátelského fotbalového utkání mezi týmy Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Symfonického orchestru BBC z Londýna: nikdo se nezranil a naši vyhráli. Výsledek 5:1 pro domácí byl možná překvapivý, protože hosté v červených dresech byli technicky připraveni lépe. Na hřišti v Praze na Hanspaulce nicméně i přes tropické horko zvítězila česká improvizace a osobní nasazení hráčů SOČR s posilami ze stanice Radiožurnál. Některé situace vypadaly až kuriózně, ale zápas byl korektní a slušný. Oporou tuzemských rozhlasových symfoniků byl brankář Matěj Chadima - výpomoc, profesí zpěvák. Stal se miláčkem publika. Britům nedovoloval, aby své případné šance proměňovali v góly.
Slavnostní výkop provedla pěvkyně Eva Blahová, členka umělecké rady Pražského jara, pedagožka, někdejší učitelka Magdaleny Kožené. Nebylo to až tak překvapivé. Jednak dříve věnovala gymnastice, ale také je přesvědčena, že sport a hudba mají - v dřině potřebné k úspěchu - mnoho společného.
Hrálo se s profesionálním rozhodčím dvakrát třicet minut, na každé straně bylo na hřišti pět hráčů plus muž v bráně. Britové byli vzhledem k počasí v nevýhodě - nestřídali, zatímco český tým byl početnější a barvitější. Moderátor utkání Jan Pokorný z Radiožurnálu si mohl proto dovolit řadu bonmotů. "Když vidíte dnešní výkony, je to nejen oslava vážné hudby, ale i Mezinárodního dne dětí," konstatoval - a na vysvětlenou dodal, že má na mysli hravost.
Pokorného jízlivému bonmotu o tom, že SOČR nejlépe ze všeho hraje fotbal, oponoval Jan Simon, ředitel tělesa a pianista, jiným: Jak můžete vidět, ne nadarmo se říká, že SOČR je nejvšestrannějším českým orchestrem! Uvolněný a skutečně přátelský charakter utkání, jehož iniciátory byli hosté z Anglie, dokumentuje asi nejlépe Simonova odpověď na otázku, kdo je kapitánem jeho mužstva: "Velí ten, kdo má zrovna balon..."
Spíše tedy společenské než snad přímo sportovní akci přihlížela řada osobností, generálním ředitelem Českého rozhlasu Václavem Kasíkem počínaje a ředitelem Pražského jara a londýnského tělesa konče. Šéfdirigenti se nezúčastnili. Z úst Jiřího Bělohlávka ostatně o den dříve zazněla pochybnost, zda je rozumné hrát fotbal jen několik hodin před druhým festivalovým vystoupením ...
Obavy se naštěstí nepotvrdily, zranění nebyla a vyčerpání z horka se podařilo do večera překonat. Brittenova Sinfonia da requiem, Sukova symfonie Asrael i tři přídavky - Dvořák, Smetana a Edgar - zazněly ve Smetanově síni a v přímém přenosu na Vltavě v umělecky špičkovém pochopení a provedení. Nedělní koncert, stejně jako sobotní, při němž Jiří Bělohlávek se svým tělesem uvedl skladby Miloslava Kabeláče, Ludwiga van Beethovena a Dmitrije Šostakoviče, se přiřadil k vrcholným okamžikům 63. ročníku festivalu.
Rozhovor s ředitelem festivalu Romanem Bělorem (viz audio) prozrazuje, že by se v budoucnu mohla stát tradicí Pražského jara nejen dosavadní vysoká interpretační úroveň koncertů, ale po letošní premiéře možná i přátelské fotbalové zápasy.