Svěcení jara - průlom moderny
Výroční den premiéry připomene ve vysílání stanice Český rozhlas D-dur záznamem koncertu z loňského ročníku mezinárodního hudebního festivalu v jihofrancouzském Montpellier.
Paříž platí historicky za město umění, mimořádně podnětné a otevřené všemu novému až výstřednímu. Je cílem umělců, kteří přicházejí hledat inspiraci, etablovat se v mezinárodně respektované kulturní metropoli. Čtrnáct měsíců před vypuknutím první světové války a necelé dva měsíce po otevření nového divadla Théâtre des Champs-Élysées se právě tam 29. května 1913 konala premiéra baletu Igora Stravinského Svěcení jara. Provázel ji nebývalý skandál - nicméně tento moment otevřel široké možnosti hudební avantgardy i moderního scénického tance.
Výroční den 29.5. připomene ve vysílání stanice Český rozhlas D-dur záznamem koncertu z loňského ročníku mezinárodního hudebního festivalu v jihofrancouzském Montpellier. Hrál Filharmonický orchestr Radia France, dirigentem byl Santtu-Mathias Rouvali a sólistou klavírista Bertrand Chamayou. Večer měl podtitul „Průlom moderny“ , zněla hudba Johna Adamse, Maurice Ravela a Svěcení jara Igora Stravinského
Program zahájila drobná brilantní kompozice amerického minimalisty Johna Adamse. Foxtrot pro orchestr The Chairman Dances, který vznikl dva roky před dokončením opery Nixon v Číně a stal e její součástí, nicméně žije i jako samostatná kompozice na koncertních pódiích.
Roku 1929 se Maurice Ravel setkal s Pavlem Wittgensteinem, účastníkem bojů první světové války, který přišel v důsledku válečného zranění o paži. Klavírista, který nechtěl na hudební dráhu rezignovat, požádal Ravela o zkomponování koncertu pro jednu ruku. Tvůrčí výzva, empatie a politické pozadí našly u skladatele okamžitou odezvu – vznikl Klavírní koncert D-dur pro levou ruku, velkoryse a dramaticky koncipované dílo, které se navzdory svému raritnímu založení stalo trvalou a poměrně efektní součástí klavírního koncertantního repertoáru.
Vrcholným číslem programu bylo opus magnum hudby 20.století - Svěcení jara Igora Stravinského. Je završením skladatelovy tvorby pro Ruský balet působící od roku 1909 v Paříži. Setkání Stravinského s jeho impresáriem Sergejem Ďagilevem, ruským znalcem umění a organizátorem bylo osudové. Nebýt něho nebyla by jistě Stravinského tvorba určená tanečnímu divadlu tak početná a progresivní. Vystoupení souboru, který reprezentovali nejlepší ruští tanečníci – Michail Fokin, Anna Pavlovová Vaclav Nižinskij, Tamara Karsavina, Ida Rubinstein a Adolf Bolm – se stala senzací pařížského kulturního života. Ve třech letech následujících po roce 1910 vytvořil Igor Stravinskij pro soubor tři mimořádná díla moderní hudební i taneční literatury – balety Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara. Smlouvu na zkomponování posledního z trojice baletů Stravinskij podepsal se Sergejem Ďagilevem v létě 1911 v Karlových Varech, vlastní práce probíhala v letech 1911 až 1912 zejména ve švýcarském městě Clarens, partitura baly dokončena v březnu 1913.
Přípravu k práci na posledním za baletů pojal Stravinskij mimořádně důsledně. Se scénografem Nicolasem Roerichem se vydal zpět do Ruska, aby v centru lidového umění v Talaškinu u Smolenska studovali rituály slovanských kmenů. Skladatel si poznamenával i témata lidových písní, mimo jiné i melodii, která zaznívá ve fagotovém sólu první části baletu – pro hráče obtížná poloha partu je způsobená tím, že Stravinskij měl na mysli původně ruský plátkový nástroj – v původních skicách označený jako „dudki“. Stravinskij popisoval svoji původní inspiraci pro balet: „ Viděl jsem v představě slavnostní pohanský rituál: moudré starce sedící v kruhu a sledující tanec dívky končící vyčerpáním a smrtí. Obětují ji, aby si usmířili boha jara,“ Autorům baletu šlo spíše o návrat k archetypům – mystického, divokého, primitivního a necivilizovaného, čímž se stavěli proti pohádkové smyslovosti a přecitlivělosti impresionismu v umění v pozdní měšťanské společnosti. Charakter tématu otevřel Stravinskému úžasné možnosti v hudebním zpracování – především ve využití síly elementární rytmiky, kdy celý orchestr působí jako gigantický bicí nástroj. S totálně revolučním pojetím hudby korespondovala i choreografie Vaclava Nižinského. Premiéra baletu 29.května 1913 v Théâtre des Champs-Élysées v Paříži skončila skandálem. Zatímco jedna část publika byla rozhořčená, druhá údajně vášnivě provolávala nadšení. Nepřátelské reakce elitního pařížského publika se obracely proti dílu, které v hudbě působilo mocnou silou barbarské rytmiky a melodikou pohybující se ve zcela neobvyklých melodických postupech. Stejně tak šokovala choreografie s divokými a primitivními pohyby tanečníků, zcela negující estetické ideály klasického baletu.
Rok po skandální premiéře došlo ke koncertnímu provedení Svěcení jara, které potvrdilo hodnoty díla a stalo se skladatelovým triumfem - Stravinskij byl nesen na ramenou svých příznivců ulicemi Paříže – Svěcení jara začalo být považováno za mezník a počátek moderní hudby.
Vysíláme na D-dur 29. května ve 20:00