Vlastně jsme všichni emigranty
Kam vstoupí, je ho všude plno. Nepřehlédnutelný se svou výraznou dikcí, proměnlivou mimikou, gestikulací, vášnivou rétorikou i chutí přednášet. Kdekoli a kdykoli. Nakladatel, politolog, nezávislý publicista a muž s poněkud italským temperamentem - Alexander Tomský, původně vůbec emigrovat nechtěl. Bylo mu dvacet let, právě byl přijat na Karlovu univerzitu. Chtěl se stát novinářem a univerzitním profesorem. V Čechách! Jeho realistická matka mu však zabalila kufr hned 21. srpna 1968 a otec - skeptik a renesanční vzdělanec - ho ode dne, kdy padla cenzura, nenechal na pochybách, že nejde o pokračování reforem, ale o jejich definitivní konec.
Vycestoval 10. září 1968 a vzal si s sebou jedinou knížku. Povídky Franze Kafky. Když se po třiadvaceti letech - 1. prosince 1989 - při první možné příležitosti vracel z londýnské emigrace, vezl si tři desítky knižních titulů. Navázal jimi na úspěšné exilové nakladatelství Rozmluvy. V Anglii vydával především velké osobnosti české literatury, paradoxně mrtvé autory, kteří se nemohli bránit cenzuře v Čechách: Durycha, Reynka, Palivce, Zahradníčka. . . Jejich povídky a básně mu nahrazovaly kus ztraceného domova.
Dnes tvrdí, že největším ziskem emigrace není majetek, ale duchovní zkušenost. Schopnost vnímat svět jinak, z cizí kultury převzít to, co je inspirativní, krásné a pozitivní, co nepostrádá naději. Zdá se, že je to ten nejlepší - a možná jediný - způsob, jak přežít emigraci. Ti, kteří takhle uvažovali, se rychle adaptovali, brzy se naučili jazyk i zvyklosti dané země. A byli úspěšní! Alexander Tomský k nim patřil. Jistě i proto, že byl vybaven cennou radou svého otce: Kdo chce být duševně zdravý, nesmí se zabývat sám sebou, ale vnějším světem.
A v Anglii bylo nad čím žasnout: země se starobylou demokratickou tradicí, svobodomyslná a individualistická, země s absencí byrokracie. Tady začal studovat klasiky konzervatizmu a zamiloval si jednoho z nich. G. K. Chestertona. Jeho konzervativní, realistická filozofie ho po návratu do Čech - na rozdíl od mnoha jiných emigrantů - chránila před zklamáním. Nic si nenamlouval. Věděl, že ho čeká zdevastovaná země a zdevastovaní lidé a že bude trvat celé generace, než se věci změní k lepšímu. "Člověk musí vnímat situaci takovou, jaká je, a ne jakou by si přál," říká na adresu krajanů, kteří se nikdy nesmířili s tím, že jejich původní vlast není jako Švýcarsko nebo Rakousko.
Alexander Tomský podle svých slov žije tři životy. Ten první prožil v komunistickém Československu, druhý v londýnském exilu, třetí v nově nabyté demokracii. Každý z nich ho obohatil, za každý je vděčný. Neohlíží se nazpátek, žije naplno a tak trochu jako dobrodruh.
A jeho definice svobody? "Člověk je svobodný, pokud není přivázán k majetku. Pokud tak docela nelpí na domově. Tehdy si uvědomí, že všichni na této planetě jsme do jisté míry cizinci." Její součástí je i vědomí, že všichni na této planetě jsme do jisté míry cizinci.