Výročí týdne: Rudolf Firkušný
Rudolf Firkušný (11. 2. 1912 - 19. 7. 1994) je vedle Ivana Moravce nejvýraznější postavou českého klavírního umění druhé poloviny 20. století. Od jeho smrti v Americe 19. července 1994 letos uplyne dvacet let.
Vysíláme 19. července v 17:30 hodin.
Narodil se ale v Napajedlích 11. února 1912 a ve svém klavírním projevu dovedl spojit vliv živelného Leoše Janáčka i jemnou noblesu francouzské školy. Podobně jako Rafael Kubelík emigroval po roce 1948 z politických důvodů, a vrátil se na Pražské jaro roku 1990. Tam provedl Klavírní koncert č. 2 Bohuslava Martinů, který by jeho životním přítelem a věnoval mu několik skladeb.
Doma pak ještě stihl několik dalších vystoupení a účast v klavírní soutěži Pražského jara. Festival se mnohem později rozhodl založit také podzimní Klavírní festival Rudolfa Firkušného, na který s velkým zájmem přijeli i jeho děti a žáci. Firkušný sice pocházel z velmi chudých poměrů, ale právě Leoš Janáček, kterému byl jako pětiletý "představen", okamžitě rozpoznal jeho nadání. Sám ho učil hudební teorii, klavír studoval nejprve u Růženy Kurzové, manželky významného českého klavírního pedagoga Viléma Kurze.
Památné je jeho setkání s prezidentem T. G. Masarykem, kterému jako patnáctiletý zahrál v Lánech a získal od něj stipendium na další studia. Mistrovskou třídu konzervatoře absolvoval už u Viléma Kurze a dokončil také gymnázium. Právě Masarykovo stipendium umožnilo Firkušnému studovat v Paříži u Alfreda Cortota a v Berlíně u Arthura Schnabela - v osmnácti letech to už byl věhlasný mladý pianista a "dokonalý virtuos".
V roce 1933 uvedl s velkým ohlasem Dvořákův do té doby zcela opomíjený Klavírní koncert g-moll v úpravě svého učitele Viléma Kurze. Tato úprava se často hraje dodnes. A tento koncert je zaznamenán také na památné historické nahrávce z prvního ročníku Pražského jara 1946 – pod taktovkou Rafaela Kubelíka. Do exilu však odešel už v čase 2. světové války, kdy odešel přes Paříž do Spojených států a získal tam v už v té době velké renomé i velkou reklamu pro svou okupovanou vlast.
Domů se vrátil po osvobození jako uznávaný světový a největší český pianista všech dob. Po komunistickém převratu v roce 1948 ovšem musel znovu zvolit emigraci a žil v USA. Koncertoval nejen tam, ale na mnoha důležitých hudebních festivalech včetně Salcburku a ve všech důležitých hudebních metropolích. Byl nejenom sólistou, ale také komorním hráčem, který hrál s osobnostmi jako Pierre Fournier, Nathan Milstein nebo Juilliard String Quartet. Má s nimi i nahrávky. Je ale symbolické, že vůbec poslední snímek natočil s Panochovým kvatetem půl roku před smrtí.
