Zámek připomínající Haydnovo působení v Čechách čeká na znovuzrození
Zámek v Dolní Lukavici na Plzeňsku, o posledním květnovém dnu místo jednoho z koncertů sdílených veřejnoprávními rozhlasy v rámci haydnovského Speciálního dne Eurorádia, byl také vybrán pro premiéru filmového dokumentu Ctibora Turby nazvaného Haydn. Datum stanovili tvůrci na 30. května hodinu před půlnocí, tedy vpředvečer dvoustého výročí úmrtí slavného vídeňského skladatele. Haydn zřejmě na přelomu 50. a 60. let na zámku, tehdy patřícímu hraběti Morzinovi, krátce působil.
Na 7. června je připraveno autorské čtení z románu Esterházyho lokaj, který napsal Dušan Šimko a k němuž vytvořil ilustrace Josef Mžyk. V pátek 11. září by pak měly do zámku nokturnem se skladbami pro dechové sexteto po několikaleté pauze opět zasáhnout i Haydnovy hudební slavnosti, které se letos konají posedmnácté; jejich koncerty se jinak odehrávají v dolnolukavickém kostele a v širším okolí - mimo jiné v Přešticích, Příchovicích, ve Vícově, Nebílovech, Nezdicích, Dobřanech, Starém Plzenci, Chotěšově a Lužanech. Ctibor Turba bude stát za plánovanými víkendovými divadelními projekty, konat se zde mají alternativní filmové produkce i komerčnější podniky. "Jsem otevřený všemu, uvidíme, kdo a co nabídne," říká Zoltan Duphenieux, který je s matkou jediným obyvatelem dosud značně zdevastovaného zámku v Dolní Lukavici. Po zestátnění zde bylo všelicos, od psychiatrické léčebny po sklad léčiv. Dějištěm kulturních akcí na zámku, který celý čeká na rekonstrukci a revitalizaci, je nyní zejména někdejší kaple sv. Jana Nepomuckého. Mohly by tu bývat divadelní, hudební i literární programy - jedna z cest, jak získat zájem a možná jednou s ním i potřebné peníze. Zatím alespoň na opravu kaple. Po roce 1990 trvalo deset let, než jeho dědeček získal zámek, zakoupený rodinou ve třicátých letech, v restitucích zpět. A bude asi trvat ještě dlouho, než se objektu vrátí někdejší podoba a plné využití. Obec, která po listopadu 1989 zámek přechodně spravovala, stihla vyměnit část krovu. Ze šesti desítek prázdných místností zámku je teď obýváno jen několik. "Já mám ale čas," tvrdí Zoltan Duphenieux, třicátník, který se přistěhoval z rodné Francie, aby pečoval o navrácený majetek a věnoval se v nezávislém postavení své profesi a koníčku - práci se zvukem. Dává najevo, že věci mohou být i jinak - kdo vlastní tak velkou nemovitost, nemusí být nutně pohádkově bohatý a nemusí nutně rychle investovat miliony do rekonstrukce. Ve Francii je prý naopak běžné, že si pořídíte starý dům a pak na něm zbytek života pracujete.
Lidé mu prý někdy říkají hrabě, rodina však nepatří ke šlechtě. Duphenieuxův pradědeček Veverka, který zámek koupil, byl za prezidenta Beneše velvyslancem v USA a krátce i poradcem etiopského císaře.
