Zdeněk Fibich: Bouře
Bojíte se letních bouří? Jsou nádherné i děsivé zároveň. Beznaději však propadá ten, který se ocitá na vratké lodi uprostřed oceánu a kolem něho zuří rozpoutané přírodní živly.
To inspirovalo Williama Shakespeara k napsání pohádkové hry Bouře, která se provozovala o svátku Všech svatých roku 1611 před jeho královským Veličenstvem ve westminsterském Whitehallu v Londýně. Hudebně toto drama zobrazil téměř o tři sta let později ve své stejnojmenné opeře Zdeněk Fibich, a to na básnický text a překlad svého přítele Jaroslava Vrchlického, který už předtím poskytl literární základ pro jevištní melodramatickou trilogii Hippodamie. Opera vznikala v době Fibichova intenzivního prožitku lásky k jeho o dost mladší žačce Anežce Schulzové. Její hudební portrét, zvaný Anežka ve fialových šatech, nalezneme jako hudební skicu pod číslem 44 v klavírních Náladách, které sloužily jako skladatelův milostný deník.
Tato vášnivá melodie se také stala základem Fernandovy árie z druhého dějství Bouře, árie s extatickým zvoláním: "Královna má", která je skutečným centrem celého hudebního dramatu z roku 1894. Opera o třech dějstvích měla premiéru v pražském Národním divadle 1. března 1895 pod taktovkou Adolfa Čecha. Příběh pojednává o mocném kouzelníkovi Prosperovi, který byl původně vévodou milánským, leč intriky jeho bratra ho svrhly z trůnu. Nyní žije na opuštěném čarodějném ostrově se svou spanilou dcerou Mirindou.
Po dvanácti letech mu bouře zavdá příčinu k odplatě a potrestání skutečných viníků jeho neštěstí. Ale jako v každé pohádce se všechno zlé v dobré obrátí, a tak se můžeme těšit na příjemný hudební zážitek. Z rozhlasovém archívu jsme vybrali digitálně rekonstruovanou historickou nahrávku z roku 1950, na níž hlavní role zpívají tři slavní pěvci té doby - Prospera barytonista Zdeněk Otava, Fernanda tenorista Beno Blachut a Mirandu sopranistka Ludmila Červinková. Symfonický orchestr Pražského rozhlasu řídí Jaroslav Vogel.
