Zpříjemnit umírajícím poslední chvíle může být i naše cesta domů
Boží hod vánoční bude k milovníkům televizních dokumentů štědrý - nabídne dva zajímavé počiny dvou významných českých dokumentaristek Olgy Sommerové a Heleny Třeštíkové. Škoda, že nemohou být shodně vysílány v hlavním vysílacím čase, protože oba rozhodně stojí za to.
V dokumentu Cesta domů se Olga Sommerová (na pozadí vizitky občanského sdružení Cesta domů) zamýšlí nad umíráním, umírajícími a jejich touhou mít u sebe své blízké. Film pak vyznívá jako hluboce lidský apel: zpříjemněme svým nejbližším jejich poslední chvíle, i my to jednou budeme potřebovat a kromě toho nás to může nečekaně obohatit.
To, že se snímek o umírání vysílá zrovna na křesťanské svátky, není podle Sommerové žádný paradox. "Život a smrt jsou spolu neodlučitelně spjaté a kdyby nebylo smrti, náš život by nikdy neměl ten rozměr, jaký má. Kdybychom žili nekonečně dlouho, nevážili bychom si toho času, který nám je vyměřen," vysvětluje režisérka a dodává: "Vztah ke smrti je ale bohužel v naší společnosti tabuizován. Způsobilo to čtyřicet let komunismu, kdy se humánní postoj nenosil. Staří lidé, rodící matky, nemocní a handicapovaní byli bráni jako méněcenní a v podstatě to tak zůstalo dodnes. Když si vezmete skutečnost, že padesát procent pohřbů v Praze je bez obřadů, tak to o něčem vypovídá."
Olga Sommerová chtěla svým filmem přispět k poznání, že umírání doma je svým způsobem krásné, a to pro obě strany. Ten, kdo nenechá svého blízkého umřít v nemocnici za plentou, může být spokojený a snad i šťastný. "Zažila jsem to s mámou. Měla jsem ji doma, a když zemřela, byla jsem s ní ještě celou noc. Jsem si jistá, že mě to s její smrtí smířilo nesrovnatelně víc, než kdybych ji nechala umřít v nemocnici," říká Olga Sommerová.
Její snímek Cesta domů reflektuje dvě témata - umění umírat a umění druhých doprovodit umírajícího ke smrti. "To první spočívá asi ve statečnosti a ve smíření, to druhé se teprve postupně a zřejmě dlouho bude dostávat do obecného povědomí," myslí si režisérka. Sama je ale v této otázce optimistkou. "Když mi umírala maminka a já jsem ji držela za ruku, byly u toho i moje dvě děti. Snad mě samy, díky této zkušenosti, jednou neodloží, budou se mnou a jako jsem já držela mámu, budou ony držet za ruku mě. Moc bych si to přála. Představa, že umřu sama a opuštěná se mi vůbec nelíbí." Olga Sommerová jistě není sama. Každý mezi svými blízkými někoho takového máme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
