125 let Carnegie Hall
Před 125 lety byla otevřena koncertní síni Carnegie Hall v New Yorku. Stanice Vltava výročí kolem 5. května připomíná v několika pořadech - od úterního Slova o hudbě po čtvrteční a páteční Hudební galerii a Hudební fórum.
Vysíláme 3. května v 17:00.
Síň nechal postavit filantrop a obchodní magnát Andrew Carnegie, původem skotský průmyslník. Podnět ke zřízení sálu vzešel ovšem od mladého dirigenta Waltera Damrosche, jehož snem byl důstojný stánek pro symfonické koncerty ve městě. Carnegieho hudební síň se pak stala až do počátku 60. let 20. století domovem Newyorské filharmonie.
Carnegie se projevil jako vizionář - v roce 1891 byl ještě skutečný střed města o několik kilometrů jižněji, kolem Čtrnácté ulice, a k Central Parku se zástavba Manhattanu rozrůstala až později. Aby přilákal na nové místo lidi, pozval Andrew Carnegie na festival uspořádaný k otevření síně nejznámějšího skladatele té doby - Čajkovského, a to coby čestného hosta a dirigenta...
Když se Antonín Dvořák stal v New Yorku ředitelem Národní konzervatoře, byl nový sál na Sedmé avenue v provozu dva roky. Český skladatel mu také přidal na slávě. Od Dvořáka tu zaznělo nejprve Te Deum - kantáta, se kterou se měl uvést na americké půdě a zároveň jí přispět do oslav 400. výročí objevení Ameriky. Dílo mělo v Carnegie Hall premiéru v říjnu 1892 za účasti dvousetpadesátičlenného sboru a pod autorovou taktovkou. A pak to byla v prosinci následujícího roku jeho Devátá symfonie zvaná Z Nového světa, Novosvětská. Tu dirigoval Anton Seidl a skladba se hned setkala s obrovským ohlasem. S ohledem na její setrvalou mezinárodní popularitu je to určitě nejdůležitější světová premiéra, která se v této síni kdy odehrála.
Ke slávě Carnegie Hall patří nejen Newyorská filharmonie a tisíce premiér nových děl, ale také plejáda dirigentů, včetně Gustava Mahlera a Leonarda Bernsteina, a sólistů, počínaje Enricem Carusem přes Vladimira Horowitze (a Rudolfa Firkušného) po Isaaca Sterna; ten se významně zasloužil o to, že po postavení nového sídla Newyorské filharmonie - o něco severněji v Lincolnově centru - nebyla Carnegie Hall zbourána.
V budově jsou tři sály. Hlavní s 2800 místy a pověstnou vynikající akustikou je pojmenován právě po Sternovi. Je to nicméně síň velmi univerzální. Zněla tu během let nejen klasika, ale i jazz, hovořil tu norský polárník Amundsen a Chaplin zde uvedl premiéru svého filmu The Kid, vystupovali tu politici... - a hrál tady dokonce cirkus.
