André Ernest Modest Gréty - Andromaché
Pozapomenutá opera Gluckova současníka na D-dur 15. listopadu v 16:00.
Operní publikum Paříže osmnáctého století chodilo do Královského paláce na tragédie lyrique, tedy lyrickou tragédii, které na jeviště uvedl italský komponista Jean Baptiste Lully za panování Krále Slunce Ludvíka XIV. V době, kdy Grétry zhudebnil Racinovo drama jako lyrickou tragédii, bylo tomuto žánru dobrých 100 let. Lullyho první lyrická tragédie Cadmus et Hermione vstoupila na jeviště v roce 1673. Vedle zakladatele, který zanechal nejvíce titulů, se stal největším mistrem Rameau a co do počtu oper patřil k plodným skladatelům také André Campra.
Obliba lyrické tragédie byla u veřejnosti stálá a k mistrům žánru je později počítán Grétrův současník Christoph Willibald Gluck, který nechtěně způsobil, že jeho kolega dostal od ředitele Opery nabídku na zhudebnění Andromachy. Lyrická tragédie měla svá formální pravidla, a tak nebylo divu, že byla Grétryho práce kritizována, například za nedostatek baletních divertiment, kterými dle zvyklostí mělo končit každé jednání za doprovodu sboru. Vedle této noblesní závažné dvorské formy, která zpracovávala témata z mytologie či náměty od Tassa nebo Ariosta, se ve Francii formovala od počátku 18. století zábavná varianta, tedy opéra comique. Její hudební čísla již nejsou propojena recitativy, ale mluvenými dialogy, náměty jsou volnější, kromě romantických a historických předloh se objevuje i tragické téma. Podobně jako v jiných zemích vzklíčila komedie na ulici v prostředí trhů. V Paříži sehrál historickou roli výroční veletrh Foire Saint-Laurent.
Francouzská komická opera je nástupkyně comédie en vaudeville, což byl zábavný divadelní program se známými melodiemi proměnlivých textů. Zůstala ale lidovou veselicí podobnou německému singspielu, italské opeře buffě, nebo zarzuele, jak žánru říkají ve Španělsku a konečně anglické variantě s názvem ballad oper. Na komickou operu, ve které se oproti vaudevillu tvoří nově text i hudba, se v Paříži chodilo do Divadla komedie, které bylo postavené v roce 1715. Do historie žánru se vložil Rousseau, když ztrhal lyrickou tragédii a velebil operu buffu, která se hrála všude v Evropě.
Prvními důležitými komponisty komické opery bylo Philidor, Monsigny nebo Favart - po kterém byl pojmenována domovská scéna Komické opery, Salle Favart, což je neoficiální název divadla. Dalším dobrým autorem byl Dalayrac a konečně náš Grétry. Jeho vstup na kolbiště komické opery byl inspirován jednou operou Monsignyho, kterou mu zapůjčil známý z paříškého vyslanectví v Římě, když tam Grétry studoval. Poté co se uchytil v Paříži, stal se za čas, bylo to ve druhé polovině 18. století, vůdčí postavou žánru, který kreativně inovoval do předstupně moderní podoby komické opery.
Na D-dur v sobotu 15. listopadu v 16:00.