D-dur uvede mimořádný večer ke 150. výročí premiéry Wagnerovy opery Tristan a Isolda
Wagnerova romantická opera Tristan a Isolda, novátorské dílo, které se stalo mezníkem ve vývoji západní hudby, měla premiéru v Mnichově 10. června 1865, tedy přesně před 150 lety.
Vysíláme 10. června na stanici D dur.
Na stanici D dur při té příležitosti zazní v mimořádném vysílání vyplňujícím celý večer, a to v nahrávce dirigenta Carlose Kleibera pořízené počátkem 80. let v Drážďanech. Titulní role zpívají tenorista René Kollo a sopranistka Margaret Price.
Obsáhlý dobrodružný příběh přetvořil skladatel v symbol romantické, nenaplněné lásky. Tristan a Isolda je francouzský rytířský epos s milostným námětem. Vznikl zpracováním původní keltské legendy. Nejstarší písemná verze pochází z 12. století a stala se inspirací pro mnoho děl evropské středověké literatury. Wagner komponoval na základě stejné legendy.
Jedním z podnětů ke vzniku opery byly city, které choval k Mathilde Wesendonckové, manželce svého švýcarského mecenáše. Z vnitřních zápasů vdané ženy a ženatého muže vytryskla ve skladatelově tvůrčí fantazii opera, v níž dvojice hrdinů rovněž bojuje se svou vzájemnou náklonností: Isolda je zaslíbena králi Markovi a Tristan je jeho nejvěrnější a nejoblíbenější rytíř. Nedovolený vztah obou protagonistů se rozhoří poté, co vypijí nápoj lásky. Tristan nakonec zemře přesně v okamžiku, kdy se na smrt raněný dočká příjezdu Isoldy. I ona následně umírá - žalem.
Pro vyjádření námětu zvolil skladatel originální hudební jazyk, vyznačující se neustálým uhýbáním před souzvukem, jehož uplatnění by vedlo k pocitu zakončení. Vznikl tak neustále pokračující hudební proud, který přesně vyjadřuje nemožnost obou milenců spočinout v naplněném vztahu. Wagner pozoruhodně využívá barevného rozsahu orchestru a s velkou volností rozšiřuje dosavadní kompoziční pravidla týkající se melodické a souzvukové stránky hudby. Nachází smělé harmonie ukazující k budoucímu uvolnění tonality. Takzvaný tristanovský akord vešel do dějin hudby.