Georg Friedrich Handel: Il pastor fido

20. prosinec 2021

Viva il caro Sassone! - těmito slovy benátské publikum vivolávalo slávu geniálnímu Sasovi. Jeho operu vysíláme na Štěpána v 16:00.

Bylo to benátské publikum, které frenetickým aplausem vydalo drahému Sasovi dobrozdání o kompozičním mistrovství. Stalo se tak po uvedení jeho opery Agrippina dne 26. prosince 1709 v Teatro San Giovanni Crisostomo. Mladý Georg Friedrich Händel dlel v Itálii na studijní cestě jen tři roky, ale stačilo to, aby se dokonale vyznal v italské hudbě, zejména v oratorní a operní a proslavil se jako znamenitý varhaník a skladatel.

Rok předtím uchvátil Neapol dramatickou kantátou Aci, Galatea e Polifemo, stejné datum uvedení má oratorium La Resurrezione, které napsal v Římě. Na jaře roku 1707 tam slavně uvedl své první oratorium Il trionfo del tempo e del disinganno na libreto mecenáše umění kardinála Benedetta Pamphiliho. Händel mu věnoval své kantáty. Je mezi nimi i Tra le fiamme, v překladu Mezi plameny, s podtitulem Rada. Tu radu prý libretista adresoval samotnému hudebníkovi, protože šla toho času fáma, že se dvaadvacetiletý Händel příliš často věnoval zpěvačce Vittorii Tarquini, která byla přítelkyní prince Ferdinanda de Medici z Florencie. To byl právě tento šlechtic, který Georga Friedricha pozval do Itálie, aby hudebně pozvedl jeho dvůr. Jiné prameny ale udávají, že mecenášské pozvání přišlo od bratra velkovévody toskánského Giovaniho Gastona Medicejského, každopádně šlo o rod Medici. V Benátkách se Händel vlastně už s Itálií loučil, Stačil tam ještě rozepsat světskou kantátu Apollo e Dafne a dokončil ji v Hannoveru v roce 1710.

Pětadvacetiletý Händel byl jmenován kapelníkem hannoverského kurfiřta Jiřího dne 16. června 1710. Byl získán prostřednictvím kapelníka jeho dvorní hudby Agostina Steffaniho, který mu nabídl nástupnictví na svém postu. Smlouva nesla  dovětek povolující cestu do Londýna. Vraťme se v tuto chvíli ještě k počátkům Händelovy hudební kariéra, která měla otcovské předznamenání ve studiu práv. Ukončila ho otcova smrt. Zběhlý student šel nejprve za prací do Hamburku, kde byl zaměstnán jako houslista prvního německého veřejného divadla na Gäsenmarktu. Setkal se tam s důležitými osobnostmi, jimiž byli ředitel Reinhard Keizer, zpěvák souboru a komponista Johann Mattheson a cembalista a také skladatel Christoph Graupner. Během tří let postoupil Händel na post cembalisty a jeho první a úspěšná opera nesla titul Almira.

Po italských létech dozrávání a krátkém pobytu v Hannoveru odjel Händel roku 1710 do Londýna, kde dostal nabídku od ředitele londýnské opery Královnina divadla na Haymarktu na  kompozici opery. Tak vznikl famózní Rinaldo, který měl premiéru v roce 1711 a rok poté napsal méně působivou, spíše komorní pastorální operu Il pastor fido. A nebylo to jen královnino divadlo, ale přízeň samotné vladařky Anny Stuartovny. Napsal pro ni příležitostní skladby Ódu pro narozeniny královny Anny a Utrechtské Te Deum a Jubilate Deo. Tyto dvě církevní skladby, první velké liturgické dílo na anglické texty, zazněly 13. července 1713 při bohoslužbě v katedrále svatého Pavla v Londýně.

Claes Van Visscher: Panorama Londýna v roce 1616

Královna Anna, jejíž špatnou pověst rehabilitovaly až současné studie, se živě se zajímala o státní záležitosti a byla patronkou divadla, poezie a hudby. A Händelovi udělila doživotní plat 200 liber ročně. A byla to tak královna, za jejíž vlády vešly v platnost zákony o sjednocení Anglie a Skotsko jednoho suverénního státu, Království Velké Británie, od 1. května 1707. Taková to byla královna. Ta dříve zmíněná Utrechtská smlouva byla pro Händela důležitá, neboť v ní uznal francouzský král Ludvík XIV. hannoverské nástupnictví v Británii. Má se ale za to, že mu královnina přízeň a jeho setrvání v Londýně, uškodily u jeho zaměstnavatele hannoverského kurfiřta Jiřího. Ten byl synem Sophie Hannoverské, podle zákona z roku 1701 nástupkyně britského trůnu. A ta Sophie byla dcerou naší zimní královny Alžběty Falcké. Teta Sophie i neteř  královna Anna zemřeli ve stejný rok 1714 a králem Británie se stal Jiří I. Hannoverský.

A když ho vystřídal jeho syn Jiří II., byl hannoverský kapelník a skladatel Georg Friedrich Händel vyzván, aby pro jeho korunovaci složil čtyři nové anthemy Zadok the Priest (Kněz Sádok), The King Shall Rejoice (Král se bude radovat), My Heart is Inditing (Mé srdce ukazuje) a Let thy Hand be Strengthened (Nechť je tvá ruka posílena). Anthem Kněz Sádok je od té doby zpíván na každé korunovaci. Ludwig van Beethoven řekl, že Händelovou předností bylo dosahovat velkých efektů jednoduchými prostředky. Opera Il pastor fido byla poprvé uvedena v Divadle královny dne 22. listopadu 1712 pod Händelovým vedením, ale dosáhla pouze sedmi představení za celou sezónu. Nebyla příliš úspěšná, ale Charles Burney pravil, že obsahuje mnoho důkazů geniality.

autor: Rafael Brom
Spustit audio