Giacomo Meyerbeer: Le Prophéte (Prorok)

17. srpen 2021

Meyerbeerovu operu vysíláme k 230. výročí narození (5. 9. 1791) na den přesně v neděli 5. září v 16:00

Prorok nám přinesl nové zjevení mistrova génia, moci a krásy umění…“

S onou nadšenou větičkou, která pochází z dobové kritiky z března 1850, kdy měla Meyerbeerova opera premiéru ve Vídni, může možná leckdo i dnes ještě nesouhlasit, ale jisté je, že čas, který uplynul od úspěšné a strhující pařížské premiéry roku 1849, jí dal za pravdu. Meyerbeerův Prorok je dílo, které má nejenom ve francouzské opeře, ale především v dějinách opery své důležité místo, a které je samo v lecčems rovněž „prorocké.“

K významnému hudebnímu průkopnickému počinu patří volba hlasové polohy jedné z hlavních postav opery (Fides), jejíž zpěvní part oproti dosavadní operní tradici sopránových a mezzosopránových primadon skladatel svěřil altu. Na svoji dobu byly rovněž pozoruhodné různé nové efekty ve scénické výpravě (první využití elektrického osvětlení na jevišti) nebo kolečkových bruslí (!), které měli tanečníci na nohou, aby se zvýšila iluze klouzání po zamrzlém jezeře atd. Ale především Meyerbeerova hudba a koncepce celé opery měly zásadní vliv na úspěch díla: nově uchopený způsob orchestrální instrumentace, smysl pro témbr jednotlivých nástrojů, naprosté porozumění možnostem zpěvních hlasů či mimořádná schopnost docílit velmi úspornými prostředky maximálního účinku a umění vytvořit mohutné ansámblové scény.

Libreto opery podle historických pramenů napsal zkušený literární tandem Eugène Scribe a Émile Dechamps; děj vychází ze životního příběhu Johanna Bockelsohna (1509-1536) zvaného Jan z Leydenu, anabaptisty (novokřtěnce), jednoho z vůdců hnutí radikální reformace v 16. století a samozvaného tzv. „krále Münsteru.“

Před božskou povahou umění se musíme zbožně klanět nejen proto, že jeho výtvory neznají žádné hranice života a nepomíjivě trvají až za hrob, do nějž čas uvrhne všechno ostatní; hlubokou úctou nás musí naplňovat i to, že se v okamžiku, v němž se nejmocnější moci – národy a státy – nacházejí v konfliktech, které jimi otřásají, pozvedá uprostřed nich a nad ně moc uměleckého talentu, vyvolávajícího úctu. Současnost, v níž vysoce zjitřené duchy takto bojují, v sobě skrývá záruku budoucnosti. Kdo by věřil, že bude možné v takové době vzbudit ve velké části světa pozornost hudebním dílem, jaké vytvořil Meyerbeer svým Prorokem? Muselo se od něj během sedmi nebo ještě více let předvést nezvykle mnoho, aby se chřtán zvědavosti, jenž se rozevíral jako chřtán velryby, naplnil, co však ještě bylo třeba, aby se uspokojil? Ovšem „uspokojit“ není slovo, které se vyslovuje ve spojení s Meyerbeerovým dílem. Prorok nám přinesl nové zjevení mistrova génia, moci a krásy umění.

Der Humorist (Wien), 2. 3. 1850

Zpívají James McCracken, Marilyn Horn, Marilyn Horn, Ambrosian Opera Chorus, Boys Choir, hraje Royal Philharmonic Orchestra, řídí Henry Lewis.

Spustit audio