Hudba léčí duši: Projekt Národního ústavu duševního zdraví propojuje klasickou hudbu s duševním zdravím

Projekt "Umění - cesta do duše" běží v Národním ústavu duševního zdraví již od roku 2018. Co vás původně inspirovalo k propojení klasické hudby a péče o duševní zdraví?

Byla to především snaha o propojení světů „vně a uvnitř“ psychiatrie. Precedentem takového počinu byl například festival Mezi ploty, který zavedl v Bohnické léčebně tuším ředitel Zdeněk Bašný. Umění cesta do duše se liší především mnohem komornějším uspořádáním a důrazem na klasickou hudbu. K tomu přistupovala určitá zkušenost s působením hudby na psychiku a záměr plně emancipovat hospitalizované pacienty s personálem a třeba s univerzitními profesory, již všichni sdílejí ve stejném okamžiku stejný zážitek.

Jaké konkrétní účinky na duševní pohodu posluchačů jste za dobu trvání projektu pozorovali?

Projekt není vystavěn jako odborná studie nýbrž jako společenská záležitost. Nicméně z literatury se ví poměrně dost o možném působení klasické hudby na mozek a na psychiku. Tak například v roce 1993 americká psycholožka a violoncellistka Francis Rauscherová publikovala se spoluautory v časopise Nature zjištění, že po desetiminutovém poslechu Mozartovy sonáty pro dva klavíry D-dur (K448) vykazovalo 36 zdravých dobrovolníků výrazně lepší výkon v testu časoprostorového uvažování než po poslechu relaxačních instrukcí určených ke snížení krevního tlaku nebo po tichu. Průměrné skóre časoprostorového IQ bylo po poslechu hudby o 8 a 9 bodů vyšší než v ostatních dvou případech. Zlepšení však netrvalo déle než 10 až 15 minut. Studie vyvolala značný rozruch a kontroverze. Někteří badatelé nebyli schopni výsledky potvrdit, jiní ano. Nicméně vycházíme z toho, že různé druhy umění a vědy o duši, mysli a mozku se hluboce prolínají, ať již konceptuálně, výzkumně, diagnosticky či léčebně. Některé duševní poruchy, jako schizofrenie, úzkost či deprese, mají své zvláštní výtvarné projevy. Projekční psychologické testy využívají vizuální imaginace. Arteterapie (kreslení a malování), psychogymnastika (pohybová exprese) a muzikoterapie (poslech či provozování hudby) se využívají jak diagnosticky, tak zejména léčebně, a to nejenom jako nástroje relaxace či abreakce.

Jak vybíráte interprety pro vaše koncerty? Máte nějaká specifická kritéria s ohledem na terapeutický potenciál hudby?

Interprety vybíráme mezi špičkovými českými umělci s důrazem na klavír vzhledem ke skvostnému nástroji Steinway & sons, kolem kterého se většinou volí program. K tomu přistupuje také volba komorních souborů (trií, kvartet, případně komorních orchestrů) ale prakticky vždy s klavírem. Vystupovali u nás ovšem i zpěváci či houslisti. Pokud jde o ohled na terapeutický potenciál hudby, pak volíme vždy pokud možno „uživatelsky přátelský“ program tak, aby oslovil pokud možno co nejširší část publika.

Cyril Höschl|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Projekt zahrnuje i výtvarné umění. Mohl byste nám přiblížit, jak spolu interagují hudební a vizuální složka v rámci terapeutického působení?

Prostředí Národního ústavu duševního zdraví je díky mnoha významným českým umělcům ozvláštněno vynikajícími výtvarnými díly současnosti. Na rozdíl od hudby, u které volíme nejčastěji období romantismu (ale i baroka či klasicismu), výtvarná díla jsou moderní. Návštěvníci koncertů jsou s nimi konfrontováni jak v prostorách budovy, tak i venku v jejím okolí.

Pane profesore, při poslechu různých skladeb během koncertů v NUDZ, všímáte si jako psychiatr určitých emočních vzorců nebo výrazových prostředků v hudbě, které mohou odrážet různé stavy lidské psychiky? Například, dokážete v Chopinových nokturnech nebo Schumannových skladbách rozpoznat specifické hudební prvky, které evokují určité emoce nebo nálady? A jak tyto poznatky využíváte při výběru skladeb pro terapeutické účely v rámci projektu 'Umění - cesta do duše'?

Než mě samotného postihlo neurodegenerativní onemocnění, tak jsem si toho všímal. Zrovna Chopinova nokturna jsou ukázkou specifické meditace doprovázené jemně melancholickou či milostně nostalgickou náladou. Vzhledem k širokospektrému publiku volíme také emočně pestrý repertoár.

Pozorujete rozdíly v reakcích na koncerty mezi pacienty, odborníky a běžnými návštěvníky?

Rozdíly ve vnímání hudby jsou obecně dané průpravou, osobností, diagnózou, momentálním emočním rozpoložením a mnoha dalšími faktory. Muzikolog jistě vnímá hudební produkci jinak, než laik ale to neznamená, že by na něj hudba působila vždy silněji než na běžného vnímavého posluchače. Z tohoto hlediska mně často slýchaný povzdech „já tomu nerozumím“ připadá jako mimoběžný, neboť nejde o to být hudebním kritikem, nýbrž o to, nechat na sebe hudbu působit. A to je velký rozdíl. Na koncertech Umění-cesta do duše k tomu přistupuje společné sdílení daného okamžiku, jež je samostatným poslechem reprodukované hudby nenahraditelné. Projekt „Umění – cesta do duše“ je pro všechny účastníky bez rozdílu příležitostí k usebrání, meditaci, relaxaci, introjekci a v neposlední řadě k setkávání.

Na koncertech Umění-cesta do duše nejde o to být hudebním kritikem, nýbrž o to, nechat na sebe hudbu působit. K tomu přistupuje společné sdílení daného okamžiku, jež je samostatným poslechem reprodukované hudby nenahraditelné.
Cyril Höschl

Existují nějaké skladby nebo hudební žánry, které se ukázaly jako obzvláště účinné při podpoře duševního zdraví?

Kromě zmíněného Mozartova efektu jsou to zejména skladby z období romantismu. Nicméně měli jsme také na programu jeden jazzový večer a jeden večer s řeckými písněmi. Příjemným překvapením pro mne bylo zjištění, jak velký úspěch u našich posluchačů měl například Šostakovič či Prokofjev. To je dokladem toho, že hudba rezonuje s mozkem na základě univerzálních principů.

Jakou roli hraje podle vás umění v prevenci duševních onemocnění?

Umění pomáhá lidem vyjádřit emoce, uvolnit napětí a zklidnit mysl. Estetické vnímání krásy také snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu. Umění umožňuje reflektovat vlastní pocity, což podporuje sebepoznání a zpracování obtížných emocí. Například arteterapie je běžně využívána jako nástroj pro zvládání traumat či úzkostí. Umělecké aktivity, jako koncerty, přispívají k pocitu sounáležitosti, čímž působí proti osamělosti, která je častým rizikovým faktorem duševních onemocnění. Kreativní činnosti stimulují mozek, zlepšují schopnost koncentrace, paměť a flexibilitu myšlení, což může být prevencí proti depresivním či úzkostným stavům. Kontakt s uměním může navodit pocit inspirace, smyslu a radosti, což přispívá k celkové duševní pohodě. Umění učí překonávat překážky a vidět věci z různých úhlů pohledu, což pomáhá rozvíjet psychickou odolnost vůči stresovým situacím.

Jaké jsou podle vás největší výzvy při integraci umění do standardní psychiatrické péče?

Je to především nedostatek kvalifikovaného personálu v této oblasti a omezená kapacita psychiatrických zařízení.