Hudební portrét První republiky

28. říjen 2020

Janáček, Suk, Dvořák, Ostrčil, Nedbal, Martinů.... Na D-dur slavnostně ke státnímu svátku 28. října ve 20:00.

Skladatelská sestava Dvořák, Janáček, Suk, Ostrčil, Zemlinsky, Nedbal a Martinů se v jednom večeru jen tak nepotká – tentokrát má zařazení jejich skladeb vždy svůj důvod. Stejně tak se vedle sebe málokdy ocitnou dirigenti Talich, Kubelík, Neumann, Bělohlávek, a Georg Szell dokonce v historickém snímku s cellistou Pablo Casalsem. Ale to vše se nějak váže k pozoruhodnému dvacetiletí od roku 1918, které dalo hudebnímu životu tvář a témata na mnoho dalších desetiletí.

Janáčkova Symfonietta, která nemůže chybět, zazní hned na úvod pod taktovkou letošního jubilanta Václava Neumanna (1920 – 1995) a s Českou filharmonií, který v mnoha vzpomínkách říká, že k Janáčkovi ho přivedla Talichova prvorepubliková nastudování v Národním divadle. Blok uzavře s Českou filharmonií právě Václav Talich a jeho historická nahrávka Sukova Zrání: právě toto zcela nové dílo zkoušel v říjnových dnech roku 1918 a jeho způsob práce s orchestrem České filharmonie zapůsobil, že se stal posléze šéfdirigentem – a jeho nahrávka Zrání je řízením osudu jeho posledním studiovým snímkem vůbec! Z historických nahrávek dále zařazujeme asi dodnes světově nejúspěšnější prvorepublikovou nahrávku: Dvořákův Violoncellový koncert s legendárním cellistou Pablo Casalsem z 30. let. Jeden z nejslavnějších hudebníků nejen své doby přijel do Prahy a natočil toto dílo s tehdejším dirigentem Nového německého divadla Georgem Szellem. To byly časy…

Nebyly to ale časy vždycky snadné, což připomene jedno z odvážně modernistických děl období První republiky, Křížová cesta Otakara Ostrčila. Další pozoruhodná nahrávka Václava Neumanna a velmi autobiografické dílo skladatele, který byl ovšem hlavním úvazkem šéf opery Národního divadla. A bojoval s kritikou, intrikami, konzervativci, modernisty, zpěváky, i se zřizovateli v malých poměrech - boje o uměleckou úroveň, dramaturgické směřování  i o peníze byly ostatně tvrdé i pro Talicha.

03652917.jpeg

Velká symfonická díla doplníme několika komornějšími, abychom připomněli Oskara Nedbala, kterému se nacionalismus části české hudební veřejnosti stal osudným. Zazní jeho okouzlující houslová sonáta.

Bohuslav Martinů

Chybět nemůže Martinů, byl už za svého mladického pobytu v Paříži spojen s domácím hudebním děním. A fakt, že První republika byla Československo, připomene alespoň symfonická báseň v Tatrách dalšího tehdejšího soudobého skladatele Vítězslava Nováka. Že se na bohatém hudebním životě významně podílela i německá menšina připomenou písně Alexandra Zemlinského. A jistým symbolem této doby je také Sukův sokolský pochod v Nový život – zazní v nahrávce Rafaela Kubelíka pořízené těsně před emigrací roku 1948. To jsou paradoxy…

Ve čtyřhodinovém bloku máme před sebou všechny historické milníky a všechna důležitá dobová témata. Větší koncentraci hudebních pokladů a zároveň podnětů k zamyšlení pro sváteční večer 28. října snad ani nelze sestavit, přeji krásný poslech.

Spustit audio