Janáčkův advokát Charles Mackerras stoletý
O víkendu uprostřed listopadu jsme na návštěvě u dirigenta, který by se 17. listopadu 2025 dožil sta let. Charles Mackerras se narodil v USA australským rodičům, studoval v Sydney a žil v Londýně, ale od konce 40. let se jako pražský žák Václava Talicha postupně stal mezinárodně uznávaným znalcem české hudby.
Zejména o Janáčkovi hovořil a dirigoval ho tak důrazně, až pomohl přesvědčit britské i mezinárodní publikum o tom, že stojí za to zejména na jeho opery chodit, protože nabízejí zcela jedinečné spojení realismu a emocí, silné příběhy a nádhernou hudbu, věci, jaké jiný autor v takové originalitě a síle publiku nedává. Sir Charles se stal neúnavným a hluboce poučeným obdivovatelem, interpretem i advokátem samorostlého brněnského skladatele a brzy i přítelem české hudby obecně.
Jako na neuvěřitelný zážitek vzpomínal na jeden večer v roce 1947, kdy poprvé uslyšel z orchestřiště pražského Národního divadla „ty nádherné hluboké mollové akordy“, první takty opery Káťa Kabanová… Byl v československé metropoli, kam přijel studovat dirigování, sotva týden. Ale změnilo to prý celý jeho život. Bylo mu dvaadvacet. Zamiloval se nejen do Prahy, ale i do Janáčka. Stal se, a to pro celý život, janáčkovským nadšencem.
„Věnoval jsem hodně úsilí také Händelovi nebo Mozartovi. Ale nebylo třeba nikomu vysvětlovat, že jsou to velcí skladatelé. Bylo ovšem třeba zdůrazňovat, že velkým skladatelem byl i Janáček! A to bylo to, co jsem také dělal. Pokud jsem v životě něčeho dosáhl, pak to byla propagace Janáčka,“ rekapituloval svůj život nedlouho před smrtí.
Sir Charles byl interpretem Mozarta, Händela, anglických skladatelů i Brahmse a Wagnera. Česká tvorba nicméně tvořila a v jeho odkazu tvoří nepřehlédnutelnou a mimořádně důležitou položku – a to zdaleka ne pouze pro české milovníky hudby.
Odkaz Sira Charlese připomínáme prostřednictvím nahrávek hudby Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Bohuslava Martinů, Josefa Suka, W. A. Mozarta, Georga Friedricha Händela a především Leoše Janáčka. A zaznívá také jeho hlas. Zachycen je, jak mluví nejen anglicky, ale i česky…
Mezi těmi, kdo se nenarodili v této zemi, není totiž asi nikdo jiný, kdo by měl takový vliv na české umění v zahraničí, řekl Václav Riedlbauch, když byl ministrem kultury a předával Siru Charlesovi medaili Artis Bohemiae Amicis.
Charakteristické bylo, že ani v životní situaci, kdy už sil ubývalo, neopouštěl tento umělec taktovku. Na jaře roku 2010 řídil v londýnské Královské opeře Covent Garden Janáčkovu Lišku Bystroušku, potom ještě, pár týdnů před smrtí, v Glyndebourne Mozartovu operu Così fan tutte. Vlastně se splnila jeho předpověď, že zakončí život s taktovkou v ruce, nikoliv v penzi – nechtěl a nemohl od svého povolání odejít na odpočinek. Jeho život se uzavřel v Londýně 14. července 2010 v nedožitých pětaosmdesáti.
ČRo D dur, 15. a 16. 11. 2025, vždy od 8 do 12, s reprízou o půlnoci
