Jiří Bělohlávek a jeho orchestry
Na stanici D-dur v obvyklém čase Návštěvy znějí poslední celý únorový víkend nahrávky Jiřího Bělohlávka, umělce, který jako šéfdirigent přidal zásadní kapitoly do historie hned tří uměleckých institucí sídlících v Praze, vedl symfonická tělesa v Brně a Londýně a hostoval po celém světě. Na 24. února 2026 připadají jeho nedožité osmdesátiny.
Jiří Bělohlávek zanechal za své aktivní téměř půlstoletí v české hudební kultuře stopu hlubší než mnozí jiní, stopu zásadní a nesmazatelnou, zvýrazněnou nicméně také tím, že se jeho život uzavřel v roce 2017 předčasně, příliš brzy, v pouhých jedenasedmdesáti.
Láska k hudbě se u něho projevovala už v raném věku, kdy zpíval v Kühnově dětském sboru a věnoval se hře na violoncello. Nakonec však vystudoval dirigování. Byl dirigentem Státní filharmonie Brno, šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, stálým dirigentem a na začátku 90. let dva roky šéfdirigentem České filharmonie. V roce 1994 založil Pražskou komorní filharmonii a jedenáct let ji umělecky vedl. V letech 1995 až 2000 působil jako hlavní hostující dirigent BBC Symphony Orchestra v Londýně a v roce 2006 se stal na šest let jeho šéfdirigentem. Hostoval u mnoha vynikajících světových orchestrů, včetně Berlínských filharmoniků, dirigoval v řadě divadel, včetně Metropolitní opery. Od roku 2012 stál opět v čele České filharmonie, svou misi ale kvůli zásahu osudu, pro smrtelnou nemoc, nemohl dokončit.
Velkou kapitolou v jeho životě i v historii české hudby zůstává vše, co je spojenou s orchestrem Prague Philharmonia, při založení nesoucího jméno Pražská komorní filharmonie, ve zkratce obvykle PKF. Ke zrodu tohoto tělesa přispěl v roce 1992 Tomáš Hanus, houslista a student dirigování na brněnské JAMU. Dvacetičlenná skupina českých hráčů na smyčcové nástroje, studentů hudebních vysokých škol a konzervatoří, se na určitou dobu sešla v mezinárodním Mládežnickém orchestru Gustava Mahlera – a chtěli pak ve společném muzicírování pokračovat i nadále…
Jiří Bělohlávek vyslyšel Hanusovu prosbu, zdali by mu s nově vznikajícím tělesem Giovani virtuosi da camera, později Novým českým komorním orchestrem, nepomohl v roli jakéhosi uměleckého garanta. Postupně vzniklo rozhodnutí nebýt jen garantem, ale hlavním hybatelem – a projekt vzal Jiří Bělohlávek za svůj. Pracovitost a schopnosti členů formujícího se orchestru vedly k takovému pokroku, že k prvnímu veřejnému vystoupení došlo dva měsíce před avizovaným 17. listopadem 1994 – při slavnostním otevření rekonstruovaného sálu na Žofíně. PKF se stala fenoménem jednou provždy spojeným s Jiřím Bělohlávkem. Stejně tak ovšem Česká filharmonie.
Pro vysílání je vybrána hudba Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, Johannesa Brahmse a Franze Liszta, Gustava Mahlera a Dmitrije Šostakoviče, Vítězslava Nováka a Ludwiga van Beethovena… a samozřejmě je zastoupena i Má vlast Bedřicha Smetany. A ta i v reportážních snímcích z týdenního poličského soustředění, při kterém Jiřím Bělohlávek v roce 2011 připravoval studentský orchestr Pražské konzervatoře pro bezprecedentní úkol: na zahajovací koncert festivalu Pražské jaro.
Český rozhlas D-dur, sobota a neděle 21. a 22. února 2026, vždy 08:00-12:00 s reprízou o nejbližší půlnoci
