Beethoven podle Harnoncourta

Program Beethoven podle Harnoncourta je motivován dvěma daty – 26. března tohoto roku uběhlo 199 let od úmrtí Ludwiga van Beethovena a 5. března to bylo deset let od úmrtí Nikolause Harnoncourta. Tento jeden z nejvýraznějších dirigentů 20. století se považoval za člena komunity objevitelů. Tak jsou také nazvány jeho paměti „Wir sind eine Entdecker-gemeinschaft“, které k vydání upravila jeho manželka Alice a také jeho společnice hudební kariérou.

Vedle svých souputníků z komunity formuloval Harnoncourt způsob, jakým nově posloucháme hudbu. Poté, co rozbouřil konvenční provádění barokní hudby se svým souborem starých nástrojů Concentus Musikus Wien, vstoupil při hledání pravdy do dalšího slohového období. Jako školený violoncellista hrával na přední pozici u Vídeňských symfoniků až do chvíle, kdy odmítl pojetí dirigenta v interpretaci Mozartova díla a rozhodl se převzít vedení hudby do svých rukou.

V roce 1986 našel Evropský komorní orchestr o kterém později řekl, že je to pro něj skvělá dobrodružná skupina. Vyvrcholením společného experimentování s technikou rétorického přístupu k tvorbě hudby a historického instrumentáře, bylo nastudování Beethovenových symfonií. Nahrávky, které byly zaznamenány na koncertech festivalu Styriarte ve Štýrském Hradci v letech 1990 až 1991. Harnoncourt zahájil také nahrávání Beethovenových symfonií se svým souborem Concentus Musikus Wien, s nímž všechny uváděl na svých  koncertech. V květnu roku 2015 se mu ale podařilo nahrát ve Zlatém sále Musikvereinu jen 4. a 5. symfonii, projekt zůstal nedokončen a Harnoncourt ukončil svou kariéru. Rok poté zemřel.         

Letos v únoru vyšel komplet nahrávek dirigenta Nicolause Harnoncourta, pořízených pro různé vydavatele. Obsahuje 28 disků a pojednání o Beethovenových symfoniích na DVD. Seznam autorů uvádí Mozarta, Beethovena, Schuberta, Schumanna, Mendelssohna – Bartholdyho a výběr ze Slovanských tanců Dvořáka. Součástí kompletu je také pětice Beethovenových klavírních koncertů s francouzským klavíristou Pierrem-Laurentem Aimardem a Evropským komorním orchestrem. Je to původní záznam čtyř koncertů z celku, které byly pořízeny z veřejných koncertů ve Stephaniensaalu Kongresového centra v rakouském Grazu a jednoho (č. 2) z vídeňského Musikvereinu. V roce 1958 pak vznikl CD projekt DAS ALTE WERK, který představoval nahrávky staré hudby souboru Concentus Musicus Wien.

Francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard, výrazná osobnost soudobé klavírní hudby, jehož vůbec první nahrávkou je Messiaenův Katalog ptáků, vystoupil v Praze na festivalu Pražské jaro 22. května 2025. Spolu s Kammerakademie Potsdam hráli Beethovenův první klavírní koncert. Koncem téhož roku pak vystoupil také se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Aimard zmínil, že Beethovenovy koncerty dlouho nehrál. Nezdálo se mu smysluplné věnovat se hudbě, která je stálou součástí koncertního života a která „která zní úplně všude a pořád“. Zajímaly ho prvotně skladby, které podle jeho mínění zůstávaly mimo pozornost pianistů. Během své kariéry hrál sto dvacet koncertů, než ho realita postavila před koncerty Beethovenovy. Tím okamžikem proměny byla volba Nicolause Harnoncourta, který hledal někoho, kdo byl vzdálen všeobecnému povědomí o tom, jak se Beethovenovy koncerty prezentují.

Aimard řekl, že Harnoncourt "chtěl něco radikálního a přesně tak k nim od začátku přistupuji.“ Recenzent Nick Breckenfield, zjevil zcela jasně co se v nahrávkách událo: „Aimard a Harnoncourt a jejich horliví spiklenci, Evropský komorní orchestr, smetly nánosy 19. a 20. století.“ To vyjadřuje základní Harnoncourtův přístup k hudbě jako obnovitele interpretace ve stylu doby, kdy hudba vznikla.