K jubileu Prague Philharmonia
Klíčové nahrávky vzniklé v průběhu existence Pražské komorní filharmonie, posléze Prague Philharmonia komentuje Jindřich Bálek
Nepravděpodobná věc se stala malou uměleckou senzací. Tak nějak v roce 1994 vznikla Pražská komorní filharmonie, kterou dnes známe pod mezinárodním názvem Prague Philharmonia. Její zakladatel Jiří Bělohlávek měl za sebou rozkol s Českou filharmonií a zároveň se v porevoluční době našly na Ministerstvu obrany volné prostředky a vůle k založení nového orchestru. Zázemí ministerstva po pár letech vzalo za své, ale orchestr vytrval a brzy začal odevzdávat senzační výkony.
Pro Bělohlávka to byla jedna z nejradostnějších kapitol umělecké práce a orchestr začal brzy vynikat právě v repertoáru, který naše velké tradiční orchestry zdaleka tolik nehrají. Byl to hlavně klasicismus a pak hudba první poloviny 20. století. Orchestr pod zkratkou PKF začal brzy nahrávat jak pro rozhlas, tak pro Supraphon a další labely. Vznikla řada referenčních nahrávek, ze kterých budeme vybírat při letošním 30. výročí založení orchestru. Štafetu po Jiřím Bělohlávkovi převzal Kaspar Zehnder, po něm Jakub Hrůša a pak dnešní šéfdirigent Emanuel Villaume.
Uslyšíme jednu z nejstarších rozhlasových nahrávek, Rossiniho z roku 1995. Pak Bělohlávkovu Osudovou z roku 1997, kdy s orchestrem pracoval teprve tři roky. Dojde ale i na vzorové snímky s mladou Dagmar Peckovou, na jemnou a elegantní nahrávku Dvořákových Legend a mladého Pavla Šporcla v Mendelssohnově koncertu. Připomeneme také dvě slavné desky s operními pěvkyněmi Magdalenou Koženou a Annou Netrebko. A pak řadu skvělých instrumentalistů, kteří s orchestrem vystoupili: Jana Boušková, Josef Suk, Ludmila Peterková, Ivan Moravec nebo Isabele Faust. Je to pozoruhodná kapitola českého interpretačního umění.
Vysíláme 29. a 30. června 8:00-12:00 s reprízami po půlnoci.
