Koncerty k poctě letních jubilantů 

Vzpomínka na známé i méně připomínané hudební skladatele podle kalendáře je dramaturgicky snadnou, přesto opomíjenou praktikou. A kromě toho nabízí zastavení nad tvorbou vybraných autorů, kterých lze najít kolem třiceti pro dané období léta. Tedy pro bdobí měsíců červen, červenec a srpen, které meteorologicky vymezuje léto pro naše kraje, tedy severní polokouli. Ovšem astronomicky se léto trochu posouvá k pozdějším datům. Začíná červnovým slunovratem, obvykle to je 21. června a končí podzimní rovnodenností, obvykle přicházející 23. září.  Náš výběr zohledňuje meteorologické limity.

Třeba takový „bückenburský“ Bach, křestními jmény Johann Christoph Friedrich odešel z rodného Lipska do služby na dvoře v Bückenburgu a nehnul se odtud po celý svůj život. Ani Heinrich Ignaz Franz von Biber přehnaně necestoval. Z rodného Vartenbergu se dostal do Opavy, Olomouce, Kroměříže a konečně do Salcburku. Tedy v rámci jednoho státu.  Zato Igor Stravinskij byl pohyblivější. Ze Sankt Petěrburgu se dostal do Švýcarska, Paříže a do Spojených států severoamerických. Tragická byla poslední cesta Pavla Haase. Studoval v Brně a Saarbrückenu a poté ho nacisté odvlekli do Terezína a pak do Osvětimi, kde jeho život skončil v plynové komoře 17. října 1944.

Georg Philipp Telemann působil v angažmá v pěti městech. Po studiích v rodném Magdeburgu a Lipsku, kde začal profesionální kariéru, sloužil Sorau, Eisenachu, Frankfurtu nad Mohanem a nakonec v Hamburku. Telemann byl jedním z mnoha hudebníků, kteří měli doma hudbu zakázanou. Vzpomeňme na anekdotu z Händelova mládí, kdy chlapec hrával po nocích na půdě na klavichord. Georg Philipp také studoval tajně, aby doma nevěděli, až do chvíle, kdy byl vyslán na studie do Gymnasia Andreanum v Hildesheimu. Tam brzy odhalili jeho hudební talent, který poté podporoval sám rektor školy. 

Norský skladatel Edvard Grieg je jedním z vybraných jubilantů s pěkným vztahem k Čechám. Začalo to na střední škole v Bergenu, kde byl jeho prvním učitelem hudby český skladatel Ferdinand Jan Šedivý. Pak se dvakrát léčil v Karlových Varech a následně dvakrát koncertoval v Praze. Poprvé se hrál jeho slavný klavírní koncert, který uchvátil samotného Liszta. Hrála ho Teresa Carreño z Venezuely. Stejný večer zpívala několik jeho písní dcera Antonína Dvořáka Magdalena za Griegova klavírního doprovodu. Při druhé návštěvě v dubnu 1903 vedl Českou filharmonii, jako první zahraniční dirigent. Grieg napsal mnoho krásné hudby, ale neměl štěstí na zdraví. Po těžkém zánětu pohrudnice mu fungovala jen jedna strana plic, kterou pak postihla tuberkulóza. A zemřela mu jedná dcera ze svazku se sestřenicí Ninou Hagerupovou, jako Janáčkovi Olga.    

Za nevšední kapitolku prvního koncertu lze považovat zařazení hudební skladby španělského básníka Federica Garcíi Lorcy. Narodil se 5. června 1898 ve vesnici Fuente Vaqueros v provincii Granada a 19. srpna 1936 ho v granadském Víznaru zastřelili frankisté.  Federico byl básník, který vášnivě rád hrál na kytaru. Miloval andaluský folklór a to ho sblížilo s hudebním skladatelem Manuelem de Fallou. Společně zorganizovali festival flamenca a lidových písní žánru cante jondo, včetně písňového typu romské siguiriva. García Lorca pak o jedenáct let později uspořádal konferenci věnovanou zachování bohaté tradice těchto písní.

Další nevšední událostí je žánr koncertní zábavní hudby v programu stanice klasické hudby. Motivací je jednak datum úmrtí skladatele Johanna Strausse mladšího, 3. června roku 1899 ve Vídni, a také 200. výročí jeho narození, které připadá na 25. října. Mnohé valčíky Johanna Strausse juniora jsou považovány za nesmrtelné, komponoval ovšem všechny typy taneční a koncertní hudby a také operety. Ponoukán ambicemi pustil se i do opery – má titul Rytíř Pásmán a neujala se. Na programu stanice se ale v říjnu určitě objeví.  

A ještě jednu "událost" pořadu je vhodné připomenout. V sobotu je na závěr programu zařazena Koncertantní suita pro pedálový klavír a orchestr A dur od operního komponisty Charlese Gounoda. Jde o bizarní nástroj, který se běžně užíval za baroka i klasicismu až se na něj zapomnělo. Na pedálové cembalo hrával Bach, na pedálový klavír Mozart. Současná doba nástroj oživila. Představte si klavír s krátkýma nožičkama, takový klavírní welšský corgi a nad ním další klavír s dlouhýma nohama. Před nimi stojí vyvýšené sedadlo pianisty, který na spodní nástroj hraje prostřednictvím pedálů, jako u varhan a na horním klavíru perlí na klaviatuře. Takže skladba zní jako kterákoli jiná klavírní kompozice, jenom tady pod ní hučí pedálové zvuky.