Majáky soudobé hudby – Hudební fórum s Wandou Dobrovskou

Kdo chce slyšet nové skladby, co nového se v hudbě děje, potkat se s lidmi, kteří to dění „dělají“, i s jinými, kteří si chtějí o tom dění třeba jen povídat, zamíří – v České republice – buď do Brna na Expozici nové hudby (v současné době zřejmě nejlepší akci svého druhu u nás), do východočeské metropole na Hudební fórum Hradec Králové nebo do Ostravy na Dny nové hudby. Festivalová tradice se klube rovněž u pražského Contempulsu nebo u MusicOlomouc.

Sebekrásnější, sebepodnětnější, sebezajímavější hudba neexistuje, pokud nezní. Zeptám-li se skladatele, zda a jak moc je pro něho důležitá zpětná vazba od toho, kdo hudbu poslouchá, obvykle podotkne, že ještě mnohem důležitější je pro něho zpětná vazba od toho, kdo (jeho) hudbu hraje. Aby hudba zněla, musí ji někdo hrát. Pak ji teprve může někdo také poslouchat. K tomu všemu je nicméně ještě zapotřebí lidí, kteří všem zúčastněným poskytují příležitost – pro zářijové Hudební fórum na stanici Vltava poskytli rozhovor členové pěti festivalových týmů. Poslechněte si, s jakými vizemi festivaly soudobé hudby připravují.

Viktor Pantůček je dramaturgem Expozice nové hudby, festivalu, který v roce 1993 navázal na dva ročníky Expozice experimentální hudby z let 1969 a 1970 a ve svém původním zaměření pokračuje i v současné době. Například letos byl ve znamení zvukových instalací a dlouhodobě představuje projekty, jejichž podstatnou složkou je improvizace. To obnáší poměrně značná rizika – dopředu nelze vědět úplně přesně, jak se záměr vydaří, posluchačský (divácký) ohlas nelze zaručit ani donátorům a ostatně i publikum je položkou značně nevyzpytatelnou. Jak zacházet s takovými riziky?

Marek Hrubecký je dramaturgem Filharmonie Hradec Králové, která je hlavní pořadatelkou festivalu Hudební fórum Hradec Králové probíhající každý rok na podzim ve spolupráci se stanicí Vltava. Letos se bude královéhradecké Hudební fórum konat po deváté. Důsledným zaměřením na současnou světovou orchestrální hudbu je to regionální festival v České republice ojedinělý. Na co všechno – nebo na koho – se festivalový tým musí při přípravě Hudebního fóra Hradec Králové spolehnout?

Festival Ostravské dny inicioval český skladatel a dirigent Petr Kotík, který žil před listopadem 1989 v Americe. První ročník festivalu proběhl v roce 2001, je to bienále, jeho součástí je třítýdenní tvůrčí dílna pro rezidenty a lektory, a daří se mu natolik, že Ostravské centrum nové hudby, které se vytvořilo jako administrativní zázemí festivalu, nastartovalo v loňském roce novou snad-tradici obdobného festivalu zaměřeného na operu.
Pár otázek a odpovědí jsme s dramaturgem a uměleckým ředitelem Petrem Kotíkem stihli letos před koncertem Philipa Glasse a jeho souboru v industriálním Gongu (kde uvedli vcelku Glassovu Hudbu o dvanácti částech).

Soudobou hudbu u nás už naštěstí není potřeba prosazovat jako hudební nebo zvukové umění spojené s předsudkem, že ho nikdo nechce poslouchat. Naopak, jednotlivých, příležitostných nebo cyklických akcí stále přibývá a zdá se, že podmínky jsou příznivé i pro přibývání festivalů. V Praze nějaký čas festival zaměřený na soudobou hudbu chyběl, letos tuto mezeru už šestým rokem zaplňuje podzimní Contempuls. Jako všude, i zde festival stojí a padá s nasazením lidí v jeho pořadatelském týmu – v tomto případě jeho výkonného ředitele Miroslava Pudláka a uměleckého ředitele Petra Bakly. U Petra Bakly sonduji, jaká cesta vedla k založení festivalu Contempuls:

Každý z tuzemských festivalů soudobé hudby má své specifikum nebo specifika. Pro olomoucký festival MusicOlomouc to je pořadatelské zázemí v Univerzitě Palackého. To je dobré nakročení k praxi, která funguje mnohde ve světě – že právě univerzita nebo akademie – poskytuje úrodnou půdu pro hledání, novátorství, experiment, kreativitu. MusicOlomouc se letos v dubnu konal po páté, za letošním ročníkem se ohlíží jeho dramaturg Jan Vičar: