Muzikolog, který poslouchá srdcem

1. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Zahrádka

Druhé listopadové víkendové dopoledne strávíme v jihomoravské metropoli v Brně.  Naším hostitelem bude tentokrát muzikolog a janáčkovský editor Jiří Zahrádka, který ze své fonotéky vybíral hudbu především podle svého srdce. Na stanici D-dur v sobotu a neděli 8:00 – 12:00.

Janáčka poslouchám především srdcem. Dovedu omluvit chyby, pokud má interpretace skladby sdělení, sílu. Z tohoto důvodu rád poslouchám živé koncerty. Miluju neopakovatelný okamžik rozeznění partitury.

Jiří Zahrádka dlouhá léta působí jako kurátor janáčkovských sbírek v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. V tamějším Památníku Leoše Janáčka pravidelně připravuje tematické výstavy z oblasti výtvarného umění. Je také dramaturgem koncertní řady mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno. Jako kurátor janáčkovských sbírek zpravuje jeho pozůstalost, píše studie a knihy, a o Janáčkovi přednáší také na Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně. Nejzásadnější je ale jeho činnost editorská. Jiří Zahrádka je totiž autorem řady kritických edic Janáčkových oper a dalších děl pro vydavatelství Universal Edition Wien, Edition Bärenreiter Praha a Editio Janáček Brno.

Jiří Zahrádka

Hudba a výtvarné umění, to jsou dvě lásky, které Jiřího Zahrádku provází od dětství. Jsou to dva světy, které jsou v jeho životě absolutně propojeny a to jak v rovině pracovní, tak i osobní.  Což je také dobře čitelné v jeho vkusně a detailně zařízeném obydlí, které je uměním doslova naplněno. Aniž bychom jako hosté postrádali atmosféru klidného domova. Zahrádka sám se nepovažuje za sběratele umění, obklopuje se nejčastěji díly svých přátel. Podle jeho slov může být tak skrze jejich díla stále s nimi. Během svého dosavadního života měl velké štěstí na setkávání se s významnými osobnostmi, a to jak z oblasti hudby, tak i výtvarného umění. A i zde byly obě cesty tak nějak automaticky propojeny. V oblasti výtvarného umění byl pak pro Zahrádku nejbližším přítelem výtvarník Dalibor Chatrný, který mu pomohl otevřít oči směrem k současné tvorbě a naučil jej aktuálně ji rozkódovat.

Pro Jiřího Zahrádku jakožto janáčkovského badatele bylo zásadní setkání s britským dirigentem australského původu Charlesem Mackerrasem, s kterým pravidelně konzultovali interpretaci Janáčkových partitur. Podobně tomu bylo i v případě britského muzikologa Johna Tyrrela, kterého Zahrádka vnímá jako svého učitele, i když jim prakticky ve skutečnosti nebyl. Pravidelně se s ním ale radil při svých janáčkovských studiích nebo s ním probíral nově vybádané poznatky. V současné době Jiří Zahrádka finalizuje a reviduje druhou část české verze Tyrrelovy obsáhlé dvoudílné monografie o Leoši Janáčkovi. Obě tato setkání přinesla Zahrádkovi blízká přátelství s osobnostmi, které spojoval stejný cíl, a to prosadit Janáčka daleko výrazněji ve světovém kontextu.

Jiří Zahrádka

A tak v příjemném prostředí domova, v pohodlí designového nábytku a s chutí dobré kávy, náš hostitel Jiří Zahrádka vybíral hudbu skutečně podle svého srdce. Přestože prý Janáčka doma příliš neposlouchá, po oba dny se v úvodu rozezněly dvě klavírní skladby z cyklu Po zarostlém chodníčku a klavírní skladba V Mlhách v interpretaci Jana Jiraského. Závěr nedělní návštěvy pak patřil Sinfoniettě, a to v nastudování sira Charlese Mackerrase a BBC Orchestra. Výběr Zahrádka určil nejen díky výjimečnému podání, ale také díky svému přátelství s interprety. Ze stejného důvodu pak zazněl Dvořákův violoncellový koncert h moll v podání Johannese Mosera a Jakuba Hrůši nebo Mozartův klavírní koncert c moll v nastudování Alfreda Brendela a opět sira Charlese Mackerrase. Vyloženě srdcovou záležitostí je pro Zahrádku také Benjamin Britten. Silný vztah má především k opeře Peter Grimes, v mnohém mu totiž připomíná realistický přístup blízký Janáčkovi. A protože nelze poslouchat z časových důvodu operu celou, vybral z Petera Grimese Čtyři interludia a Passagliu op. 33. Z díla Igora Stravinského, kterého Zahrádka považuje rovněž za srdcového autora, vybral suitu z baletu Pulcinella a to v podání samotného autora díla. Nejraději a nejčastěji Jiří Zahrádka ale doma poslouchá hudbu Johanna Sebastiana Bacha. Především jeho kantáty považuje za svou základní duchovní potravu. Z jeho tvorby proto vybral svou nejmilejší Kantátu BWV 147 Herz und Mund und Tat und Leben, ale také rovněž oblíbený Bachův Magnificat BWV 243. Opravdovou hudební lahůdkou na návštěvě u Jiří Zahrádky pak byl výběr Mackerrasovy, dnes již historické nahrávky z roku 1959, Händelovy Hudby k ohňostroji, jejíž součástí jsou i zvukové efekty ohňostroje.

Nebude však chybět i další hudba milovaných autorů, jak doplňuje náš hostitel Jiří Zahrádka. Ale to už se nechme překvapit.

Vysíláme 7. a 8. listopadu 8:00-12:00 s reprízami po půlnoci

autor: Simona Kostrhunová
Spustit audio

Více z pořadu