Robert Hugo - varhaník a teoretik, co vystudoval fyzikální chemii
Robert Hugo představí své hudební nahrávky a poutavě povypráví o neznámých autorech 17. a 18. století a také o tom, jak se v našem prostředí postupně etablovala hudební tělesa, která se zaměřují na poučenou interpretaci staré hudby. Vysíláme 22. a 23. února v 8:00.
Návštěva u Roberta Huga – varhaníka, kapelníka, hudebního teoretika
Robert Hugo je cembalista, varhaník, dirigent a uznávaný hudební teoretik v oblasti staré hudby. Své interpretační schopnosti a muzikologické zkušenosti dokáže využít k prezentaci méně známých autorů, a to jednak prostřednictvím nahrávek a koncertů, ale také díky operním projektům. Ty nejčastěji realizuje se svým souborem Capella Regia Praha v barokních divadlech v Českém Krumlově a Valticích. Dlouhá léta také působí jako titulární varhaník akademického kostela Nejsv. Salvátora v pražském Klementinu. A i zde prezentuje své badatelské výsledky prostřednictvím svých hudebních projektů. Jako pedagog působil na Vysoké škole pro duchovní hudbu v německém Görlitzu a také vyučuje na Akademii staré hudby při Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Od fyzikální chemie k barokní hudbě
Robert Hugo absolvoval nejprve fyzikální chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Už v průběhu studií se ale začal intenzivněji věnovat i hudbě. S Vojtěchem Jouzou založil například soubor Cantata Pragensis (1982) a spolupracoval také s komorním smíšeným sborem Canticorum iubilo a jeho sbormistrem Petrem Sovadinou. Postupně se důkladněji seznamoval s rukopisy méně známých barokních autorů a podnikal studijní cesty s Michaelem Pospíšilem do kroměřížského arcibiskupského archivu.
Nakonec své hudební zkušenosti rozvinul natolik, že se rozhodl studovat hru na varhany na pražské HAMU. Talentovou zkoušku úspěšně vykonal a nastoupil do třídy Milana Šlechty. Jenže více než cvičení na varhany u Huga zvítězil zájem o hudební teorii. Tehdy totiž hledal spíše hudební principy, a tak přestoupil na varhany jako na vedlejší obor, tentokrát k Jaroslavu Tůmovi a současně zahájil na HAMU studium hudební teorie, kde se stal jeho učitelem Jaroslav Smolka.
Po ukončení HAMU si Robert Hugo doplnil vzdělání na Akademii staré hudby v Drážďanech, kde navštěvoval lekce hry na cembalo u Helmuta Frankeho a Johna Tolla. V Drážďanech se také setkal s řadou významných osobností, jako je například Simon Standage – významný britský houslista a dirigent, který je proslulý svými znalostmi barokní a raně klasicistní hudby. Díky studiu hry na cembalo se začal Robert Hugo také důkladněji seznamovat s jihoněmeckou barokní hudbou pro klávesové nástroje, což se postupně společně s českou hudbou stalo jeho celoživotním badatelským tématem.
Jak se dostal k cembalu
Ke hře na cembalo se Robert Hugo dostal díky své babičce, která ho od dětství v hudbě podporovala. V osmdesátých letech minulého století mu dokonce koupila cembalo, což nebyl v té době zrovna typický dárek od babičky. Díky tomu se Hugo dostal jako cembalista mezi hudebníky, kteří provozovali starou hudbu a kde se naučil principy bassa continua. Začal se zabývat pravidly historického ladění a seznamoval se s interpretačními principy staré hudby.
Hudební teoretik
Jako hudební teoretik se Robert Hugo nejprve profiloval tak trochu necíleně. Pracoval jako korepetitor v Laterně Magice a na herecké konzervatoři. Koncertoval a objevoval. Byl spíše praktik nežli vědec. Studium Hudební teorie absolvoval s diplomovou prací, kterou věnoval osobnosti Adama Václava Michny z Otradovic. Tuto práci sice nepovažuje za nejlepší, ale byla důležitá pro jeho budoucí badatelských vývoj. Mimo jiné zde totiž popsal strukturu Michnovy Svatováclavské mše, označené autorem jako Missa Sancti Wenceslai, která pochází přibližně z roku 1660 a která podle Huga prokazuje Michnovu mimořádnost a vzdělanost. A právě Svatováclavská mše doplněna písněmi k českým světcům v podání Capelly Regia Praha pod vedením Roberta Huga bude prvním hudebním výběrem našeho hostitele. Na nahrávce účinkují Milada Čechalová, Eva Coufalová, Marcin Bornus Szczycinski, Richard Sporka, František Kuncl, Jiří Klecker, Magdalena Kožená, Lubomír Moravec, Richard Sporka a Michal Pospíšil.
Gründerská doba aneb jak jsme si objevovali svět staré hudby
Na období, kdy byla poučená interpretace staré hudby v českém prostředí ještě v počátcích, vzpomíná Robert Hugo jako na romantický čas. V tuzemsku v té době totiž žádný specializovaný institut nebyl. Svět staré hudby si proto objevovali hudebníci sami. Prostřednictvím setkávání, návštěv archívu a koncertů (např. Marek Štryncl, Dagmar Valentová ad.), nebo hudebních kurzů. Robert Hugo například podnikal cesty do Polska anebo do Berlína. Za nejzásadnější považuje setkání s Holgerem Eichhornem, což byl zakladatel a vedoucí souboru Musicalische Compagney Berlín. Potkali se v kroměřížském archívu a stali se z nich kolegové i přátelé. Robert Hugo ho se svými kolegy navštěvoval v jeho legendárním berlínském bytě, kde měl Eichhorn sbírku cinků a trombónů a také svůj badatelských archív.
Za svého dalšího důležitého hudebního přítele pak Robert Hugo považuje Marcina Szczycinského – uměleckého vedoucího Bornus Consort Warszawa, se kterým ho pojí dlouholetá spolupráce. Ostatně ukázku této spolupráce si vyslechneme. Bude to pátá mše ze sbírky Sakra et litanie z roku 1654 Adama Michny z Otradovic, dále písně za zemřelé a rekviem – opět Adama Michny z Otradovic, a to vše v podání souboru Capella Regia Musicalis, který řídil náš hostitel. Dále účinkovali Milada Čechalová, Eva Mirgová, Magdalena Černá, Jana Lewitová, Jan Štětka, Stanislav Předota, Luboš Moravec, Michael Pospíšil a Radim Vondráček.
Cesta do Brna na Akademii staré hudby a postgraduál na hudební vědě
V roce 2004 Roberta Huga oslovil dramaturg Pražského jara Antonín Matzner s návrhem, aby zrekonstruoval italskou operu – pasticcia Praga nascente da Libussa e Primislao. Dílo, které mělo roku 1734 zachránit společnost Antonia Denziho – a autora libreta – před finančním krachem. Robert Hugo tehdy operu rekonstruoval, tak že kromě árií A. Vivaldiho, A. Lottiho, G. Porty, G. Giacomelliho, T. Albinoniho, A. Bioniho, F. Gaspariniho a L. Vinciho, zazněly i jeho dokomponované recitativy. V průběhu této práce tehdy narazil na osobnost Gunthera Jakoba, což byl český benediktin a hudební skladatel, který pocházel ze Sokolovska. Ukázalo se, že se dochoval jeho životopis. Hudební vědec Emilian Trolda sice jeho skladby spartoval, ale poté zůstalo jeho dílo sto let bez zájmu hudební historie. A protože Robert Hugo rád studuje a posléze prezentuje muzikology odsouzené autory, rozhodl se tak učinit i v případě Jacoba, jehož hudbu považuje za výbornou. Proto se také rozhodl, že se Gunther Jacob stane tématem jeho disertační práce na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kterou také před časem úspěšně obhájil.
Ostatně tvorba Gunthera Jacoba logicky nemůže chybět ani mezi přehrávanými ukázkami. Na návštěvě uslyšíme skladbu Laetetur omne saeculum (Offertorium de Sancto Adalberto) v podání souboru Capella Regia Praha a pod vedením Roberta Huga.
S brněnskou hudební vědou je náš hostitel spojen už déle jak dvacet let. V roce 2004 přijal od tehdejšího šéfa Akademie staré hudby Miloslava Študenta nabídku, aby zde vyučoval a brněnské ASH zůstal věrný dodnes. Přednáší zde hudebně teoretické předměty, ladění historických hudebních nástrojů a vyučuje i praktické předměty. Se svými studenty absolvoval řadu projektů – nejúspěšnějším počinem bylo provedení Mozartova Requiem na dobové nástroje v Jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně.
Capella Regia Praha
Soubor Capella Regia Praha založil Robert Hugo v roce 1991, v podstatě ve stejné době jako vznikla například Musica Florea Marka Štryncla. Původně se soubor věnoval pouze hudbě 17. století, postupně se ale jeho repertoár rozšířil i o díla 18. století, aby se nakonec hrdě ujal i interpretace Rybovy České mše vánoční na dobové nástroje v kladrubském klášteře. V posledních letech se úspěšně věnuje také realizacím barokních oper. Řadu skladeb soubor rovněž zvěčnil v kolekci výjimečných kompaktních disků.
Klášterní hudba
Hugova vášeň objevování a interpretování děl neznámých autorů ho dovedla také ke studiu hudby v českých klášterech. Snažil se identifikovat rozdíly stylu u jednotlivých řádů. O těchto rozdílech umí náš hostitel velmi poutavě vyprávět. A své vyprávění také doplní i hudební ukázkou. Představí nám album s dochovanou hudbou v benediktinských klášterech v Břevnově, Broumově a Rajhradě. Robert Hugo toto CD mimo jiné také dramaturgicky sestavil. Výběr varhanních i cembalových skladeb většinou málo známých tvůrců a anonymů doplněný o Mentzelovu instrumentální Sinfonii i o tři vokální skladby dokládá hudební vkus 18. století. Náš hostitel tehdy přizval ke spolupráci vlastní soubor Capella Regia Praha a tři pěvce – Hanu Blažíkovou, Markétu Cukrovou a Jaromíra Noska.
Oficium Vespertinum
Jako další ukázku své interpretační a kapelnické činnosti představí Robert Hugo CD s názvem Oficium Vespertinum, na němž pod jeho vedením vystupuje soubor Capella Regia Praha a kde také sám zpívá, hraje na varhany a varhanní pozitiv. Toto CD rovněž dramaturgicky připravil. Na albu se dále podíleli Anna Hlavenková, Gabriela Eibenová, Marta Lopourová, Jan Mikušek, Petra Noskaiová, Jaroslav Březina, Vladimír Richter, Aleš Procházka, Miroslav Hromádka, Daniel Deuter, Jiřina Doubravská, Mikoláš Čech, Hana Fleková, Ondřej Štajnochr, Stanislav Penk, Břetislav Kotrba, Bohuslav Rattay, Thomas Ihlenfeldt, Martina Šindlerova.
Barokní opera
Další velkou vášní Roberta Huga jsou realizace a rekonstrukce barokních oper, jednak při tzv. Barokních nocích v rámci Festivalu komorní hudby v Českém Krumlově a také ve Valticích. Na obou místech provedl se svým souborem nespočet oper, jak singspiely, tak i operu italskou. Posledním výjimečným projektem krumlovské barokní noci byla například německojazyčná zpěvohra Der wohltätige Derwisch, oder die Schellenkappe (Dobrotivý derviš aneb Kouzelná čapka). Hudbu k ní na libreto Emanuela Schikanedera zkomponovali Franz Xaver Gerl, Johann Baptist Henneberg a rodák z jihočeských Mirotic Benedikt Schack.
Robert Hugo pro tyto barokní projekty prošel také důkladně vídeňskou scénu Mozartovy doby. Fascinován byl například osobnosti Wencela Müllera a jeho operou Kouzelná citera neb Fagotista (Kaspar der Fagottist oder Die Zauberzither). V rámci těchto projektů Hugo rovněž prostudoval dobovou publikaci výtvarného architekta Josefa Františka Frontiniho, kde je popsán projekt otáčivého hlediště, svícení i barokní scénografie.
V průběhu naší návštěvy si vyslechneme zanícený výklad Roberta Huga o specifických potřebách barokního diváka a dojde samozřejmě i ke srovnání s publikem dnešním.
Titulární varhaník akademického kostela Nejsv. Salvátora v pražském Klementinu
Jako mladý gymnazista si Robert Hugo procházel areál pražské Národní knihovny a nahlédl i do kostela Nejsv. Salvátora, který zrovna procházel výraznou rekonstrukcí. Podle Robertových slov to byl zásadní okamžik, kdy si uvědomil, že by v tomto kostel chtěl jednou dělat varhaníka. Vstoupil do chrámu a byl fascinován dobovou architekturou. Sešlo se desetiletí s desetiletím a Robert Hugo se v kostele ocitl na koncertě jako cembalista. Tehdy v kostele potkal svého kamaráda Martina Putnu, který se ho zeptal, zda by zde chtěl hrát na varhany. A tak se za nějaký čas Hugův studentský sen skutečně naplnil. Nejdříve se střídal s kolegyní a později se stal hlavním varhaníkem. Velmi si váží podpory akademické farnosti, a hlavně Tomáše Halíka. Pravidelně zde totiž navštěvuje archiv, koncertuje a realizuje například Klementinské barokní večery. V kostele jsou rovněž neobyčejně krásné varhany z roku 1780, které obsahují i starší díly (první zmínka je z roku 1619), jež prošly památkovou rekonstrukcí. Krásu těchto varhan také Robert Hugo představí prostřednictvím několika hudebních ukázek, které byly natočeny v prostorách kostela a v interpretaci našeho hostitele. Bude to například Bachovo Preludium c moll BWV 546, anebo Haydnovo Hodie mecum ad.
Spolupráce a přátelství s Jiřím Stivínem
S Jiřím Stivínem se Robert Hugo poprvé setkal více než před třiceti lety a jejich spolupráci považuje za nejzásadnější součást své kariéry. Stivína vnímá jako skvělého interpreta s mimořádným talentem komunikace s publikem. Právě od něj získal mnoho zkušeností. Nepřestává ho udivovat, jak Stivínova hra bývá nepředvídatelná, a proto je tak jedinečná a krásná. Podle Hugových slov je pojí krásné hudební zážitky, které jsou mnohdy neopakovatelné. Přiznává, že v poslední době se o interpretaci skladeb už ani nedohadují. Této spolupráce si Robert Hugo velmi váží, a proto se jako poslední hudební ukázky víkendových dopolední na D-dur objeví tituly z jejich společné diskografie, a sice Telemannova sonáta, Improvizace pro přepeřské zvony a píseň Dobrou noc, má milá.
Ale znít budou samozřejmě i další hudební skvosty podle zasvěceného výběru Roberta Huga. Tak přijměte pozvání na potulování se po staré hudbě….
Na stanici D-dur Českého rozhlasu vysíláme 22. a 23. 2. vždy od 8 do 12 hodin s reprízami po půlnoci.
