Na návštěvě u Lubomíra Spurného
Poslední dubnový víkend strávíme ve společnosti muzikologa, pedagoga a ředitele Institutu terezínských skladatelů Lubomíra Spurného, jenž nám prostřednictvím hudby představí nejen své vědecké projekty, ale i autory a jejich mimořádná díla, která vznikla za zdmi terezínského ghetta.
Mým úkolem je zachovat a rozvíjet tradici terezínské hudby. Nejedná se pouze o skladatele, ale i o interprety, recenzenty, posluchače, zkrátka všechny osobnosti, které Terezínem prošly.
Lubomír Spurný zasvětil svůj dosavadní profesní život pedagogické a vědecké činnosti. Dnes patří mezi nejzásadnější osobnosti české hudební vědy. Jeho odbornou specializací je hudební teorie a estetika. Původně chtěl být profesionálním hráčem na housle, a proto se rozhodl pro studium kroměřížské konzervatoře. Zájem o hudební teorii však nakonec převládl a tak jeho cesta vedla do Brna, kde absolvoval hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde se také později habilitoval.
Svůj mimořádný hudební talent a interpretační paměť nakonec dokázal využít v rámci svého profesního růstu. Vycizeloval je ve svých vědeckých pracích, publikacích a projektech. Namátkou jmenujme například projekty, které se zabývají osobnostmi jako jsou – Heinrich Schenker, Alois Hába anebo skladatelé působící v terezínském ghettu. Zásadním vědeckým počinem byl také několikaletý výzkumný projekt Paměť zvuku: evoluční principy interpretační tradice české hudby na příkladu děl Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany, jehož cílem bylo vytvoření analytického nástroje pro hudebně interpretační praxi.
Lubomír Spurný rovněž dlouhá léta působí jako pedagog na Ústavu hudební vědy FF MU a je také univerzitně aktivní. Působil například jako předseda Disciplinární komise FF MU v Brně anebo jako proděkan pro výzkum a projektovou činnost na stejné fakultě. Od roku 2019 je členem fakultní vědecké rady. Ovšem aktivní je i mimo univerzitu. Působil například jako místopředseda Společnosti Vítězslava Nováka, nebo jako člen grantové komise ministerstva kultury. Od roku 2018 je ředitelem Institutu terezínských skladatelů.
Svůj sobotní hudební výběr Lubomír Spurný zahájí Bachovou Sonátou č. 3 C dur pro sólové housle – skladbou, která ho oslovila ještě jako začínajícího houslového interpreta. Své badatelské výstupy v rámci studia života a díla Vítězslava Nováka či své působení na pozici místopředsedy Společnosti Vítězslava Nováka připomene náš hostitel skladatelovou Předehrou k tragédii Jaroslava Vrchlického Lady Godiva op. 41. Dílem, které premiérově zaznělo 24. listopadu 1907 při slavnostním představení k otevření Vinohradského divadla v Praze. Vítězslav Novák patří k zásadním osobnostem evropské hudební kultury, a tak znalost tohoto autora a pedagoga přivedla Spurného ke studiu osobnosti Aloise Háby, jenž studoval právě v Novákově mistrovské třídě na pražské konzervatoři. Z Hábovy tvorby k poslechu Spurný vybral orchestrální Ouverturu op. 5 z roku 1920, původně označenou jako Frühlingsouvertüre (Jarní předehra). S ní Hába absolvoval na vídeňské Hudební akademii (Akademie für Musik und darstellende Kunst) tentokrát pod vedením Franze Schrekera. Mezi autory, kterými byl Alois Hába zásadně inspirován, patří italsko-německý hudební skladatel, pedagog, teoretik hudby a klavírní virtuos Ferrrucio Busoni. Z jeho tvorby tak Lubomír Spurný vybral dvě skladby, a sice 4 Bagately op. 28 pro housle a klavír a Orchestrální suitu číslo 2, Op. 34a.
Dalším badatelským tématem Lubomíra Spurného je osobnost Heinricha Schenkera, rakouského hudebního teoretika, skladatele a pedagoga, který významně ovlivnil vývoj moderní hudební teorie. Spurný se jeho teoretickému odkazu intenzivně věnuje řadu let mimo jiné i ve své publikaci Heinrich Schenker (1868-1935): kapitoly z hudební teorie a analýzy. Zde vedle hodnocení Schenkerovy editorské a pedagogické práce náš hostitel věnoval prostor také vývoji teoretické koncepce a jejího zasazení do souvislosti dobové produkce. Z tohoto důvodu byl další hudební výběr věnován autorům, jejichž díla byla předmětem zájmu Heinricha Schenkera – Klavírní cyklus Dětské scény op. 15 Roberta Schumanna a Beethovenova 5. symfonie c moll.
Svůj sobotní hudební výběr Lubomír Spurný uzavře historickou nahrávkou Dvořákovy Symfonie č. 8 G dur op. 88 v podání České filharmonie za řízení Václava Talicha. Důvod je jasný – hostitel nám tak představí výzkumný projekt Paměť zvuku, který řešil principy interpretační tradice české hudby. V této dramaturgické linii pak Spurný bude pokračovat i při výběru hudby v následujícím dopoledni. Zazní tak Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty či Dvořákův smyčcový kvartet F dur, op. 96.
Zásadní prostor Lubomír Spurný při nedělní návštěvě ovšem věnuje skladatelům, kteří svá díla komponovali v těžkých chvílích za zdmi terezínského ghetta. Spurný nám představí Trio pro housle, violu a violoncello Gideona Kleina, Passacagliu a fugu pro smyčcové trio Hanse Krásy, Studii pro smyčcový orchestr Pavla Haase a také Sonátu pro klavír č. 7 Viktora Ullmanna. Zazní ovšem i Schönbergova Zjasněná noc op. 4, neboť právě tohoto autora byl Ullmann zaníceným žákem a velkým obdivovatelem.
Závěr nedělního dopoledne rozezní Mahlerova symfonie č. 5 cis moll, neboť právě k tomuto jedinečnému skladateli se řada autorů, kteří prošli terezínským ghettem, odkazuje.
Přijměte, prosím, naše pozvání na návštěvu k hudebnímu vědci, pedagogu a řediteli Institutu terezínských skladatelů – Lubomíru Spurnému.
Vysíláme na D-dur 26. a 27. dubna 8.00 - 12.00 s reprízami po půlnoci.
